8. kapitola - Nečekaný návrh

   Ozvalo se naléhavé bušení na dveře.

   „Vstupte!" křikl od svého stolu pevným hlasem ředitel Bradavické školy. Když uviděl kdo se vřítil do jeho pracovny, neubránil se a protočil oči v sloup.

   Zase ti dva!

   Školní rok začal před třemi měsíci, ale už teď Severus chvílemi litoval, že Minervinu nabídku přijal. Na náladě mu nepřidala ani situace mezi Malfoyem a Grippinovou. Od prvního dne se nesnášeli, ale že se ti dva nedokážou dohodnout ani na jediné věci, to Severus opravdu netušil.

   „Malfoyi, pokud se jedná o mé studenty, vyžaduji, abyste se o jejich trestu za případná porušení školního řádu radil výhradně se mnou." Grippinová stála nasupeně proti Malfoyovi, který s arogantním výrazem a zkříženýma rukama na prsou dával jasně najevo, že ho její názor nezajímá a že nehodlá přiznat jakékoliv pochybení na své straně.

   „Grippinová, to že jsem pár třeťáků poslal uklidit sovinec, není proti předpisům."

   „Skutečně?" pozvedla Grippinová obočí, „Takže pokládáte za správné, že do Nebelvírské koleje se vrátili až velmi časně ráno, tudíž si nestihli napsat žádný domácí úkol a ještě k tomu pak usínali při hodinách?!" zadívala se na něj skeptickým pohledem.

   „Málem zdemolovali celou učebnu! Kdybych nezasáhl, zbyla by z ní jen kůlnička na dříví!" Malfoy zvýšil naštváním hlas.

   „A od kdy se trestá to, že student nemá vlohy k předmětu?" nenechala se zastrašit.

   Ale ještě než stačil Malfoy cokoliv namítnout, vložil se do toho Severus, který až doteď nejevil žádné známky života.

   „Když dovolíte," řekl klidným sametovým hlasem k upoutání jejich pozornosti to stačilo, „Jedná se zde pouze o to, že tady profesorka Grippinová požaduje, abyste ji informoval o trestech jejích studentů, mám pravdu?"

   „Jen požaduji trochu solidarity vůči studentům a i kolegiality vůči mně. "
Malfoy si pohrdlivě odfrkl.

   „ Člověk má v srdci místa o nichž mnohdy nemá ani potuchy. Vsadím se, že v tom vašem se pro trochu empatie místo najde, profesore."

   Bylo vidět, že Malfoyovi se nelíbí, že se ředitel přiklonil na stranu ředitelky Nebelvírské koleje, ostatně už zase, ale odvahu jít proti jeho vůli neměl. Proto jen přikývl.

   „Děkuji. A pokud si smím dovolit trošku drzosti... " odmlčel se, aby jeho slova nabyla na důrazu, „...byl bych vám vděčný, kdyby se vaše další společná návštěva oddálila o více než jeden týden. Možná to tak nevypadá, ale mám na práci i něco jiného než se stále věnovat vašim problémům."

    „Chápu, pokusím se tady 'kolegu' ignorovat."

   „Chceš říct, že jsem povýšený?" ozval se rozhořčeně Malfoy.

   „Chytrému napověz, hloupého kopni. Jen si vyber kam a já ti s tím velice ráda pomohu, profesore."

   „Dost!" vyskočil Severus na nohy, „Začnete spolu vycházet nebo to budu muset řešit jinak a věřte mi, že se to nebude líbit ani jednomu z vás!" potom jim pokynul rukou ke dveřím. Malfoy přešel rázným krokem ke krbu, vhodil do něj hrst letaxového prášku a zmizel v zelených plamenech. Grippinová zamířila ke dveřím, ale ještě než odešla, otočila se.

   „Příjemný zbytek dne, pane řediteli." Pak zmizela za dveřmi a Severus se rozčilením sesunul na židli.

    „Lze dávat rady, ale není možno naučit jednat drahý Severusi. I když bych považoval za obrovské umění, kdybys ty dva naučil společně vycházet." Brumbál si pokojně seděl ve svém portrétu a popíjel citrónový čaj. Když Severus nic neřekl, usrkl si z šálku a opět promluvil.

   „S kým půjdeš na Vánoční ples Severusi?"

   Ten si povzdechl. Zapomněl na to, že pozvánku nechal na kraji stolu, takže na ni Brumbál viděl a bez sebe menších problému si ji mohl přečíst.


Vážený pane řediteli,
dovoluji si Vás pozvat na velkolepý každoroční Vánoční ples, který se bude již tradičně konat 24. prosince na Ministerstvu kouzel začátek ve 20:00 hod
Na Vás a váš případný doprovod se budu velmi těšit.

Se srdečným pozdravem

Ministr kouzel
Walburg Pepřec

 

   Severus si povzdechl a promnul kořen nosu.

   „Drahý chlapče, dobře víš, že ministerstvo, přispívá Bradavicím značnou část peněz. Bylo by velice nezdvořilé se na tom plese neukázat. A v doprovodu nějaké krásné, mladé, milé dámy by to mohl být velice příjemný večer." Brumbál se usmál z pod půlměsíčkových brýlí.

   „Moc dobře víte, co si o takových to společenských akcích myslím," Severus se ušklíbl a přešel k otevřenému oknu...

*****

   Seděl na ošetřovně u postele, ve které ležela spící Grangerová. Po tom, co se dozvěděla o Weasleyho smrti, bylo téměř v nadlidských silách, udržet ji dál od pokoje, ve kterém leželo jeho tělo. Když mě objala a rozvzlykala se mi v náručí, neměl jsem tušení, co bych jí měl říct. Jen jsem ji držel. Po chvilce sevření povolilo a Grangerová o krok ustoupila. Podívala se mi do očí a v její tváři se nezračila žádná emoce. Nasadila masku.

   „Děkuji,"řekla tichým ale chladným hlasem. V obličeji byla bledá a když se vydala chodbou pryč, podlomila se jí kolena. Naštěstí stál jen dva kroky od ní a chytil ji . Vzal ji do náruče. Opatrně ji odnesl po schodech na ošetřovnu a položil ji na postel.

   V tenhle moment měl odejít. Neudělal to.

   Namlouval si, že pravý důvod, proč zůstat je, že nechce, aby šla k mrtvému Weasleymu, až se probudí. Ale pravdou bylo, že od ní jednoduše nemohl odtrhnout zrak. Vypadala tak křehká a zranitelná.

   Věděl, že bude mít nutkání se za své chování k němu omlouvat i za to, že dávala Weasleyho smrt za vinu jemu. Protože ve skutečnosti to bude právě ona sama, kdo se bude cítit nejvíce vinen z Weasleyho smrti. Moc dobře znal tento pocit viny. Až příliš dobře ho znal.

   „Jděte si lehnout Severusi, já tu s ní zůstanu. Tělo toho mrtvého chlapce nechal profesor Brumbál převést ke Svatému Mungovi a tam zůstane až do pohřbu." prolomila ticho Poppy.

   Přikývl na souhlas, vstal a Poppy si sedla na židli místo něj. Ještě jednou se podíval na spící tělo mladé dívky a pak odešel.

*****


   Zhluboka se nadechl. Jeho oči přejely po pozemcích hradu, které ozařovala záře právě zapadajícího slunce. Okno nechal pootevřené a odebral se do své ložnice.

   Následující měsíc byl mezi Grippinovou a Malfoyem nezvyklý klid. Téměř žádné hádky, žádné narážky. Bylo to jako klid před bouří. Grippinová, jak si Severus povšiml, Malfoye pokud to šlo skutečně ignorovala. Ale že by Malfoy ignoroval ji, se říct nedalo. Vždy když vstoupila do místnosti nespustil z ní oči a věnoval jí vždy aspoň jednu jedovatou poznámku. Grippinová na to většinou nereagovala, jen obracela oči v sloup. Pro Severuse bylo důležité, že spolu dokázali vydržet v jedné místnosti, bez větších problémů a o víc se nestaral.

xxx


   Týden před Vánoci byli všichni žáci už myšlenkami někde jinde. Ostatně i profesory pohltila vánoční nálada a tak se chodbami hradu rozléhaly vánoční koledy a vůně máslového ležáku a cukroví.

   Isabella měla svůj poslední letošní noční dozor na chodbách. Už zítra většina žáků a taky většina profesorského sboru odjíždí na prázdniny domů za svou rodinou. Ona ale zůstává tady. Rodičům koupila jako takový "předvánoční" dárek dovolenou na Maledivi. Chtěla jim udělat radost a ušetřit je od každoročního vánočního shonu. Byli nadšení.

   Pomalu se vracela do sklepení, když zvon na věži odbíjel půlnoc. Už se těšila jak si dá horkou sprchu a lehne si konečně do teplé postele. Přeci jen byl už prosinec a na promrzlých chodbách byla pěkná zima.

   Jen za ní zapadly dveře kabinetu, ozvalo se zaklepání. Kdo to může být takhle pozdě?

   „Dále!" otočila se udiveně ke dveřím.

   Dveře se otevřely a v nich stál v celé své kráse sám ředitel Zmijozelské koleje.

   „Co tady děláš, Malfoyi? Víš kolik je hodin?" obořila se na něj hned Isabella.

   „Taky ti přeji krásný pozdní večer," řekl, prošel kolem ní dovnitř a posadil se na křeslo před jejím stolem.

   „Chtěla jsi přece abych tě informoval o prohřešcích tvých nebelvírů, ne snad? " řekl sladce Malfoy a ušklíbl se.

   Isabella si povzdechla, kdyby jen nebyla tak unavená. Zavřela dveře a svezla se do křesla naproti Malfoyovi. Založila si ruce na prsou.

   „A to to nemohlo nepočkalo do rána? Nebo je to opravdu tak vážný přečin proti školnímu řádu, že nesnese odklad ani o hodinu?!" propíchla ho pohledem.

   Malfoy vytáhl kapesní hodinky a zkoumavě se na zahleděl, „Technicky vzato, už je ráno." ušklíbl se.

   „Malfoyi já opravdu teď nemám náladu na nějaké slovní hříčky. Takže prosím, přejdi už k věci."

   „Jak si přeješ," zahleděl se jí do očí, „neměla by jsi něco k pití?"

   Isabella bez mrknutí oka máchla svojí hůlkou a na stole před nimi se objevily dvě skleničky ohnivé whiskey s ledem.

   „Díky," vzal si skleničku do ruky na a jediný hlt ji vypil. Položil prázdnou skleničku zpátky na stůl a ta se sama znovu naplnila. Podíval se na Isabellu, ta ho celou dobu propalovala pohledem. Ztěžka polkl. 

   „Opět jsem načapal Pottera a tu jeho partu na večerní procházce po Hradě. Myslím, že měli namířeno ke komnatě nejvyšší potřeby, ale samozřejmě mi pravý důvod neprozradili. Jelikož to není poprvé, co něco takového udělali, myslím si, že pouhé strhnutí bodů není dostačujícím trestem. Měli by být exemplárně potrestáni."

   Isabella si vzala svoji skleničku do ruky a trochy z ni upila. Po chvilce přemýšlení přikývla, „Souhlasím, ale druh trestu a také dobu konání vyberu sama."

   Malfoy pozvedl obočí, „Nemyslím si, že je nutné abyses tím zatěžovala, už mám pár osvědčených metod, které..."

   „Ano, doneslo se mi jaké používáš metody, Malfoyi." nenechala ho domluvit Isabella,
   „Nemyslím si, ale že je vhodné používat při trestech bubáka. Nejeden žák po tvém trestu už takto skončil na ošetřovně. Nechápu jak tě to vůbec napadlo?! To je tak..."

   „Zmijozelské?" ušklíbl se Malfoy.

   „Ano," Isabella se musela pousmát. Už je asi opravdu přepracovaná. Oba upili ze svých skleniček.

   Místností se rozlehlo ticho. To bylo snad poprvé, kdy se na něčem opravdu shodli. Navzájem si pohlédli do očí. Malfoy se pomalu začal naklánět k zamyšlené Isabelle.

   Najednou ucítila tlak na svých rtech. To ji probralo. Byla tak zhypnotizovaná jeho pohledem, že si ani neuvědomila, k čemu se schyluje. Rychle vyskočila z křesla. Co se to proboha stalo? A stalo se to? Nebyla to jen halucinace? Nezdálo se jí to všechno jenom?

   Podívala se do křesla. Nezdálo. Udělala jeden krok vzad. Malfoy téměř nehnutě seděl v křesle a se zaujetím na ni upíral svůj pohled. Pak se pousmál typickým Malfoyovským úsměvem.

   „Snad jsem tě neuvedl do rozpaků?"

   Isabella si sáhla na tvář. Ach bože, já přímo hořím!

   Malfoy vstal a ona udělala další krok vzad.

   „Myslím, že by jsi měl jít," přešla spěšným krokem ke dveřím a sáhla na kliku. Ještě než dveře otevřela, zavřela oči a zády do místnosti pronesla, „ O Pottera se postarám. Nemusíš se bát."

   Otevřela oči a otočila se. Malfoy stál těsně za ní. Zase se začala vpíjet do jeho pohledu, ale tentokrát se jím nenechala tak pohltit. Uvědomovala si, kdo před ní stojí. Isabellu popadl vztek. Rysy ve tváři jí ztuhly a rázně otevřela dveře

   „Dobrou noc" Malfoy se ani nepohnul.

   „Ještě jedna věc Isabello..." té se přes obličej mihl nevěřícný výraz. Opravdu jí právě oslovil jménem?

   „...ohledně nadcházejícího Vánočního plesu. Nevšiml jsem si, že by tě někdo v téhle věci oslovil."

   „Cože?!" nemohla uvěřit vlastním uším„Ty mě zveš na ples?!"

   „No tak Grippinová. Pokud vím, je to jediná nabídka, které se ti dostalo. Svým způsobem by jsi mi měla být vděčná. Lidem jako jsi ty se nestává často, aby se dostali do takovéto společnosti čistokrevných kouzelníků." Isabella zalapala po dechu. Způsob jakým s ní mluvil a jeho snobský postoj ji rozzuřil.

   „Co si to o sobě myslíš! Vážně Malfoyi, ty" zabořila mu ukazováček do hrudi „jsi ten poslední..." a na to slovo dala obzvlášť důraz „ s kým bych chtěla jít na ten ples. S člověkem, který se neustále ohání svým čistokrevným původem a dobrým vychováním, ale vychování nemáš žádné! A respekt vůči druhým taky ne!" aniž by si toho všimli, stáli oba na chodbě za dveřmi kabinetu.

   „Nakráčíš si sem v půli noci s věcí, která klidně mohla počkat do rána, pokusíš se mě políbit a nakonec mě urazíš a pasuješ na tu nejnižší spodinu a ještě mi řekneš, že mám být ráda, že se se mnou vůbec zahazuješ! Tak já vám něco řeknu, vaše urozenosti, od teď se nemusíte vůbec obtěžovat pane Malfoyi, protože já jsem s vámi skončila!" pak rázně vešla zpět do kabinetu a práskla Malfoyovi dveřmi před nosem.

   Byla rozčílená. Co si o sobě sakra myslí? Odešla do ložnice a se znepokojením zjistila, že už jsou tři hodiny ráno. Zbývaly jí už jen čtyři hodiny spánku! U Merlinových vousů, toho Malfoye mi byl čert dlužný!

 

xxx


   Isabella právě seděla u učitelského stolu ve Velké síni a vychutnávala si čokoládový muffin s mandarinkovou naplní. Naštěstí Malfoye od toho večera, kdy ho vyhodila ze svého kabinetu už neviděla. Byl jedním z těch profesorů, kteří trávili Vánoce doma. Dojedla poslední sousto a odešla.

    Dnes byl štědrý den. Po chodbách se potulovalo jen pár skupinek studentů. Zastavila se a pohlédla z okna. Bradavické pozemky byly zahaleny do bílé přikrývky čerstvě napadaného sněhu. Měsíc se zrcadlil na hladině zamrzlého jezera a dodával tomuto místu přímo nadpozemské kouzlo.

   „Dovolíte slečno Grippinová." ozval se za ní tichý hlas ředitele, „Potřebuji s vámi něco probrat, ale bylo by lépe, kdybychom si promluvili v soukromí." Isabellu to překvapilo. Co by od ní ředitel mohl chtít?

   „Samozřejmě. Půjdeme do ředitelny?"

   „To bychom jistě mohli. Nicméně bych zvolil místnost bez obrazů, ve kterých sídlí osoby zvídavější než samotné ministerstvo." Isabella se stěží ubránila úsměvu.

   „ Můžete mě doprovodit do mého kabinetu." Severus mírně přikývnul, čímž naznačil, že sklepení je dostatečně daleko od vševědoucích obrazů v jeho ředitelně. Když začali sestupovali do podzemních chodeb, Severus prolomil ticho.

   „Měla byste být diskrétnější, co se týče řešení osobních vztahů." Isabella znejistěla. Jak by o tom mohl vědět?

   „Nevím o čem mluvíte," přidala nevědomky do kroku. Severus pozvedl jedno obočí.

   „Takže si na návštěvu pana Malfoye vašeho kabinetu v časných ranních hodinách nepamatujete?" Isabella zrudla.

   „Nemyslíte, že jsou i lepší místa pro řešení vašich sporů než mezi dveřmi vašeho kabinetu slečno?" řekl Severus, „ Samozřejmě s výjimkou ředitelny."

   Isabella se cítila hrozně. Vůbec si neuvědomila, jak se jejich hovor musel ztichlými chodbami rozléhat. To je skvělý, co si jen teď o ní musí ředitel myslet? A kdo všechno to ještě slyšel? Jak jen toho Malfoye nenávidí.

   Došli k jejím dveřím. Díky Isabellinu tempu to zvládli v rekordním čase.

   „Děkuji za radu, příště se to nebude opakovat," chtěla rychle zmizet a ukončit pro ni tak trapnou situaci.

   „Pokud by vám to nevadilo, mám pro vás jistý návrh," řekl ledově klidným hlasem.

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (11 | 48%)

Líbí se Vám povídka : Pod křídly anděla?

Ano, líbí (3 | 17%)

Jak se vám líbí jednorázové povídky?

Jsou pěkné (6 | 50%)
Docela ujdou (4 | 33%)
Nic moc (2 | 17%)

Jak se vá mlíbí básničky?

Jsou moc krásné (9 | 56%)
Pěkné (2 | 12%)
Ujdou (2 | 13%)
Moc ne (1 | 6%)
Vůbec (2 | 13%)

Jak se vám líbí naše tvořené obrázky?

Jsou pěkné (1 | 8%)
Docela se líbí (3 | 25%)
Nic moc (1 | 8%)
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one