7. kapitola - Zahájení školního roku s kapkou “galantnosti“

   Školní rok ještě ani pořádně nezačal a ona už teď měla zpoždění. Ředitel ji zavraždí hned ve dveřích tím svým pohledem, který tak rád vrhal na všechny kolem sebe. Hlavně v posledních dvou dnech, kdy mu každou hodinu doletěla sova z ministerstva, s ním nebylo k vydržení.
Právě probíhala vstupní síní, když do někoho vrazila a spadla na kamennou zem.

   „To se nemůžete dívat na cestu?!"

   Isabella pomalu zvedla hlavu a uviděla nad sebou tvář Severuse Snapea. Ten náraz sice ustál, ale jeho nálada značně poklesla.

   „Omlouvám se, " šeptla Isabella.

   Severusovo obočí vylétlo vzhůru, „Tak vy se omlouváte? Jak milé. Nechtěla byste radši vaši energii místo běhání po chodbách vynaložit na to, abyste se v čas dostavila do sborovny? Navíc by vám mělo být známo slečno, že po chodbách se běhat nesmí, ale když si to nedokážou zapamatovat studenti, proč by si to měla pamatovat jejich profesorka, že?!"

   Isabella si pod Snapeovým pohledem připadala s každým slovem menší a menší, když ale skončil a dál na ni upíral pohled, něco se v ní vzepřelo.

   „Tak za prvé jsem dospělá a můžu si běhat kdy chci a kde chci. Za druhé si vyprošuji aby jste mě ještě někdy inteligenčně srovnával s kýmkoli ze studentů, nezapomínejte, že jsem nejmladší mistr lektvarů za posledních čtyřicet let. Což leccos o mé inteligenci vypovídá. A za třetí už bych byla dávno ve sborovně kdyby jste mě tady nezdržoval svými komplexy a raději mi pomohl vstát."

   Skončila a vzdorovitě mu hleděla do očí. Severus na ni chvíli koukal jako na zjevení. Takovou reakci asi nečekal, říkala si Isabella, ale neměl si začínat. Už si chtěla stoupnout i bez jeho pomoci, ale najednou se Snape pohnul. Přistoupil k ní a natáhl před ni svou dlaň. Na zlomek vteřiny nevěřícně hleděla na nabízenou ruku, než do ní jemně položila svou. Udivila se, že jeho ruka nebyla drsná a chladná jak čekala, ale hřejivá a jemná.Rychlým plynulým pohybem ji vytáhl na nohy.

   „Děkuji, " řekla stále ještě mírně udivená Isabella. Snape si ji změřil pohledem.

   „Člověk nemá nikdy padat na zem jen proto, že věří, že ho někdo zvedne." Pustil její ruku a poodstoupil. Pokrytec, pomyslela si Isabella a udělala krok k mramorovému schodišti, ale nohou jí projela tupá bolest. Sykla.

   „Bolí vás něco?" ozvalo se jí za zády.

   „To nic není, jen jsem si pravděpodobně zvrtla kotník, jak jsem spadla."

   Odhodlaně udělala další vrávoravý krok. Pomalými krůčky došla až ke schodům a snažila se nedat najevo, jak moc ji noha bolí. Severus jí šel pořád v patách, bez jediného slova ji stále pozoroval. Jako by čekal kdy z těch schodů spadnu, pomyslela si Isabella jízlivě. Na šestém schodu se zastavila, musela si přiznat, že bez pomoci prostě do sborovny nedojde. Otočila se tedy na Snapea. Stál dva schody pod ní a hleděl na ni s tázavým výrazem v očích.

   „Mohla bych vás o něco požádat, pane řediteli? Byl byste tak laskav a pomohl mi do sborovny, sama tam asi nedojdu."

   „Myslel jsem, že to nic není ?" řekl s úšklebkem Snape. Udělal dlouhý krok přes dva schody a nabídl Isabelle rámě. Isabella ho vděčně přijala a zavěsila se do něj.

   „Doporučil bych vám po poradě navštívit madam Pomfreyovou, aby se vám na ten kotník podívala."

   Isabella na to nic neřekla, pochopila, že to nebyla rada, ale rozkaz. Pomalým krokem došli až ke dveřím sborovny, zevnitř se ozýval smích a povídání. Isabella chtěla vyvléknout ruku ze Snapeova područí, ale on ji nepustil. Nechápavě se něj podívala, ale on už otevíral dveře.

   Po vrznutí dveří se ve sborovně okamžitě rozprostřelo ohlušující ticho. Všichni sledovali, jak Snape s Isabellou vchází dovnitř. Když ji dovedl k jejímu místu, gentlemansky jí odsunul židli a počkal až si sedne.

   Potom přešel do čela stolu a se zcela vážnou tváří pronesl:

   „Už jsme doufám všichni, můžeme tedy začít...

 

*****

 

   Večer prozatím probíhal v poklidném duchu. Jediný rušivý element byl Malfoy, který bohužel seděl hned vedle mě. Ignorovala jsem ho a vypadalo to, že on si mě taky nevšímá. Velká síň byla už plná žáky starších ročníků, čekalo se už jen na prváky. Isabella se podívala na muže po své pravici. Ředitel seděl ve svém křesle úplně strnule, jen oči mu kmitaly po celé Velké síni. On snad ani nemrká, řekla si pro sebe pobaveně Isabella. Konečně se otevřely dveře a vešla profesorka McGonagallová a za ní se táhl zástup prvňáčků. Když se všichni shromáždili před stoličkou, začal Moudrý klobouk svou úvodní píseň:

 

Já, Moudrý klobouk z Bradavic,

vím vše, co děje se tu,

ač je toho málo, či víc.

Přistup blíž a vyčkávej,

do které koleje tě pošlu,

vědět mi dej.

Nasaď si mě a uvidíš,

ke které ze čtyř kolejí

vyjdeš s čistou myslí vstříc.

První z nich je Nebelvír,

jenž na udatnosti lpěl.

Druhý je Havraspár,

jenž chytrost vždy měl.

Zmijozel, ve znaku hada nemá náhodou,

dej si pozor,

jakou se tam vydáš cestou svou.

Nebo to bude Mrzimor,

s prací a se ctí

ti podá ruku svou.

Nasaď si mě a neměj strach,

tady jsi v těch nejlepších rukách.

Závěrem rád bych vám řek ještě pár zpráv:

Zlo se vždy v dobré změní,

hádky a zlé úmysly,

na lásku se mění.

Co však přijde dál,

to nikdo z nás neví.

    Když Moudrý klobouk dospíval, profesorka McGonagallová nacvičeným gestem rozvinula pergamen a začala vyvolávat jména. Isabella ji se zájmem sledovala. Pleskala každému nově zařazenému prvňáčkovi. Když profesorka došla až na konec seznamu a i poslední žáček seděl mezi svými novými spolužáky, ředitel si na svém místě stoupl,

   „Dobrou chuť!" pronesl a zase se posadil.

   Na všech stolech se najednou objevily hory jídla. S chutí se do něj pustila. Celý den se těšila na čokoládové košíčky s mátovou náplní. Skřítci ji nezklamali jako vždy je měly výborné.

   „Grippinová, co máš s ředitelem?" ozvalo se najednou vedle ní. Málem jí zaskočilo, když si zrovna vychutnávala její oblíbený košíček.

   „Nevím o čem to mluvíš Malfoyi!" spražila ho ledovým pohledem.

   „Nedělej se! Přišli jste spolu do sborvny a on ti dokonce přidržel dveře. Tohle nepatří mezi jeho běžná gesta, mně by je například přibouchl před nosem." Isabella se držela, aby nevyprskla smíchy. 

   Snape, který seděl hned z druhé strany, jejich rozhovor určitě poslouchá a Malfoy o tom moc dobře ví. Nemínila ztrapnit svého nadřízeného tím, že by řekla pravdu o srážce na chodbě a jejím zhmožděném kotníku.

   „Snad nežárlíš? Je prostě galantní, na tom není nic divného. Mohl by jsi si z něj vzít příklad." Měla dojem, že koutkem oka viděla, jak Snapeovi cuklo v koutcích úst. 

   „Já a žárlit? Pche...vím jak se chovat k dámě? Mám to nejlepší vychování."

   „To jistě. Tatínek ti zaplatil toho nejlepšího učitele etikety. Škoda, že jsi při těch hodinách nedával pozor!"

   „Nebo to bude spíš tím, že jsem ještě nepotkal žádnou..."

   „Ehm, ehm..." 

   Ředitel si hlasitě odkašlal a utnul tím tento rozhovor i rozhovory v celé Velké síni. Vstal a s rozevlátým pláštěm přešel k řečnickému pultu.

   „Vítám vás všechny ve Škole čar a kouzel v Bradavicích. Mé jméno je Severus Snape a jak jste si mohli přečíst v Denním věštci, jsem novým ředitelem této školy. Většina vašich rodičů si mě určitě bude ještě pamatovat ze svých studijních let, dříve jsem zde působil jako profesor Lektvarů a Obrany proti černé magii. Takže až jim zítra budete psát, nezapomeňte se zmínit. Ano Pottere, vy hlavně." Dva černovlasí mladíci, kteří se doposud o něčem dohadovali se nechápavě podívali na ředitele.

   „Děkuji, že mi konečně věnujete svoji plnou pozornost pánové," věnoval jim mrazivý pohled.

   „Nemusíte propadat beznaději, profesorka McGonagallová na naší škole zůstává jako zástupkyně ředitele a můžete se na ni těšit i v hodinách Přeměňování," ozval se potlesk celé Velké síně.

   „Dále je mi..." na okamžik se zarazil, než pokračoval, „... nesmírně velkým potěšením mezi námi dnes přivítat vaši novou profesorku lektvarů, Isabellu Grippinovou. Díky jejím výborným studijním výsledkům zde na této škole, získala lektvarologické stipendium na prestižní univerzitě Vysoké Bílé magie v Americe. Dnes se může pyšnit titulem Mistryně lektvarů a to znamená, že je skutečnou kapacitou ve svém oboru. Tímto jí  svěřuji i vedení Nebelvírské koleje." 

   Isabella vstala, aby si ji mohli žáci prohlédnout. Od nebelvírů se ozval ohlušující potlesk. Isabella jim věnovala zářivý úsměv a posadila se. 

   „Nesmíme zapomenout na profesora Malfoye, který se ujme výuky Obrany proti černé magii a bude zastávat funkci ředitele Zmijozelské koleje." 

   Ozval se potlesk zmijozelských ovšem méně radostný. Isabella nechápala jakou hru to s ní ředitel hraje. Nejprve sborovna, teď ten proslov plný chvály, který měl k ní a velmi strohý, co měl k Malfoyovi. Co tím sleduje? Myslel to vážně nebo se jí jen vysmívá? Ano, to by mu bylo podobné, určitě si z ní utahoval. Každopádně teď vypadá před celou školou jako ředitelova oblíbenkyně a nedá se říct, že by jí to přímo vadilo. Aspoň Malfoy bude mít v noci nad čím přemýšlet. Pousmála se.

   „Představování bychom měli tedy za sebou. Jak vyšší ročníky už vědí, vstup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán. Takže žádné vycházky při měsíčku na pročištění hlavy, při návratu už by nemusela být nutně na vašem krku. Pokud se najde odvážlivec, který i přes můj výslovný zákaz, vkročí do lesa a náhodou se vrátí, věřte mi, že si bude přát aby tak neučinil. Dále zdůrazňuji, že koho uvidím po večerce mimo jeho kolej, dostane jedinečnou příležitost, i přes zákaz, se projít Zapovězeným lesem a poctít svou návštěvou vše, co tam žije. Vyžaduji dodržování školního řádu, který visí na nástěnce v každé společenské místnosti. Doporučuji si ho alespoň jednou přečíst, protože neznalost nikoho neomlouvá."

   Ředitel se odmlčel a když viděl, že celá síň opravdu poslouchala pozorně každé jeho slovo, pousmál se. Tím nejsametovějším hlasem jim popřál dobrou noc a studenti se rozešli pod vedením prefektů do svých kolejí.

 

 

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (11 | 48%)

Líbí se Vám povídka : Pod křídly anděla?

Ano, líbí (3 | 17%)

Jak se vám líbí jednorázové povídky?

Jsou pěkné (6 | 50%)
Docela ujdou (4 | 33%)
Nic moc (2 | 17%)

Jak se vá mlíbí básničky?

Jsou moc krásné (9 | 56%)
Pěkné (2 | 12%)
Ujdou (2 | 13%)
Moc ne (1 | 6%)
Vůbec (2 | 13%)

Jak se vám líbí naše tvořené obrázky?

Jsou pěkné (1 | 8%)
Docela se líbí (3 | 25%)
Nic moc (1 | 8%)
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one