3. kapitola - Nabídka

Shakespeare-and-Co.-Antiquarian-Bookshop-Paris-France_04.jpg

Isabella Grippinová

Drahá Isabello,
dozvěla jsem se, že jsi s úspěchem složila zkoušky na universitě Vysoké Bílé magie se zaměřením na lektvary. Tímto dopisem bych Ti chtěla pogratulovat a nabídnout místo v Bradavicích jako profesorce Lektvarů. Byla bych velmi ráda kdyby jsi mou nabídku přijala. Odpověď očekávám nejpozději do konce prázdnin.

S přáním pevného zdraví

 

ředitelka Školy čar a kouzel v Bradavicích
Minerva McGonagalová

   Isabella asi už po sté dočetla dopis, který jí přišel již před 14. dny, kdy se vrátila z Ameriky. To se mi snad zdá? pomyslela si. Vždy si přála učit v Bradavicích, proto šla na universitu. Byla šťastná. Splnil se jí sen. Vzpomněla si jak poprvé dostala dopis z Bradavic.

   „Isabello, máš tady dopis," volala maminka.

  „Já?" divila se Isabella. Normálně jí dopisy nechodily. Sem tam jí napsala teta z Ameriky, ale to bylo všechno.

   „Ano, ty!" Isabella si tedy vzala dopis, opravdu na něm bylo její jméno. Měl divnou pečeť se zvláštním znakem. Isabella ho otevřela. Byl napsaný zeleným inkoustem. V dopisu bylo napsáno, že je kouzelnicí, a že by měla nastoupit do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Na konci dopisu byla podepsána Minerva McGonagalová ředitelka.

   „Co to má znamenat? To je nějaký žert?" nechápala Isabella. Někdo si z ní vystřelil. Vůbec jí to nepřipadalo vtipné. V tom někdo zaklepal na dveře. Šla tedy otevřít. Otevřela dveře a v nich stála starší žena se špičatým kloboukem na hlavě a ve smaragdově zeleném plášti.

   „Přejete si?" zeptala se Isabella, která ženu viděla poprvé v životě.

   „Dobrý den slečno Grippinová, já jsem Minerva McGonagalová ředitelka Školy čar a kouzel v Bradavicích." Isabella na ni hleděla s nevěřícím výrazem v obličeji a nechápavě pozvednutým pravým obočím. Minerva se pousmála, pokaždé to byly stejné nevěřícné pohledy. Minerva si raději odkašlala a pokračovala.

   „Předpokládám, že můj dopis už jste obdržela?" Isabella nereagovala. Nemohla tomu uvěřit, že by to byla opravdu pravda? Je čarodějka? Minerva to už nevydržela.

    „ Slečno, budete na mě zírat ještě dlouho nebo to raději probereme vevnitř?!" Isabella se konečně probrala.

   „ Oh, jistě. Pojďte dál."

   A to bylo poprvé, co se setkala s Minervou McGonagalovou. Byla nesmírně překvapená, že je kouzelnice. Její rodiče nebyli kouzelníci, a tak ji vůbec nenapadlo, že ona by snad mohla být něco jiného. Pousmála se nad tou vzpomínkou.

*****

   Rozhodla se, že se půjde projít. Chtěla si ještě promyslet co napíše Minervě do odpovědi, i když si byla skoro jistá jak odpoví a taky si musí promluvit o tom dopise s Danem. Dan byl její přítel už 3 roky. Nejprve byli jen přátelé, chodil do vyššího ročníku na universitě a pak spolu začali chodit. Poslední dobou, ale na sebe neměli moc času kvůli zkouškám. Cestou se stavila koupit něco k jídlu, ale když šla kolem výlohy starého obchodu s knížkami neodolala a nakoukla dovnitř. Myslela si, že vevnitř jsou jen knihy, ale nebyly. V obchodě byly všechny možné starožitnosti. Od knih počínaje po šaty a vázy konče. Isabella procházela obchodem jako ve snu. Připadala si jako v pohádce. Zrovna si prohlížela knihy v kožených vazbách, když uslyšela něčí hlas.

   „Mohu vám s něčím pomoci?"

   Isabella nadskočila a otočila se po hlase. Uviděla starší ženu s hnědýma očima a přátelským úsměvem na rtech.

   Isabella se usmála, „Lekla jsem se".

   Žena se na ni s vševědoucím úsměvem podívala a čekala na odpověď.

   „Líbí se mi tahle kniha." řekla Isabella a natáhla se pro knihu, na kterou se dívala než žena přišla.

   Žena si vzala knihu a podívala se na titulek ,Použití lesních bylin v lektvarech,

   „Vybrala jste si dobře tahle kniha je velmi málo k sehnání"

   „Ano, já vím, proto mě překvapilo, že jsem ji tady uviděla" řekla s nadšením v hlase Isabella.

   Žena knížku podala zpátky Isabelle. Isabella si ji vzala a otočila se k pokladně. Žena ji celou dobu sledovala.

   „Nechcete ještě něco?" zeptala se žena aniž by se pohnula z místa a spustila z ní oči.

   „Ne to bude..."
   
   Isabella se zarazila v půli věty, protože když se otočila, aby na ženu viděla, už tam nestála. Rozhlédla se kolem sebe. Nikoho neviděla. Šla se tedy podívat za regál s knihami. Ženu tam neviděla, zato jí padl pohled na věšák se šaty, který byl přehozený bílým prostěradlem. Odhodila prostěradlo. Pod ním byly staré šaty. Isabella si jen tak ze zvědavosti jedny vytáhla. Byly modré se šněrováním v zadu a dlouhou širokou sukní. Všimla si zrcadla, které stálo opřené o zeď kousek vedle. Přiložila si šaty na tělo a prohlédla se v něm. Šaty byly sice krásné, ale k ní se moc nehodily. Když věšela šaty zpět, zahlédla něco spadeného na zemi pod věšákem. Modré šaty pověsila a sklonila se.
   
   Šaty, které byly spadné pod věšákem byly korzetové s nadýchanou sukní. Výstřih byl obšitý stříbrnými kamínky, stejně tak byly kamínky na rukávech a pár i na sukni. Šaty měly starorůžovou barvu s jemnými odlesky. Isabella z nich byla nadšená. Připadalo jí, že tyhle šaty a ona prostě patří k sobě. Intuice by se neměla podceňovat usmála se pro sebe Isabella. Vzala knížku i šaty a vracela se zpět k pokladně. Žena tam na ni už čekala i se svým vševědoucím výrazem a úsměvem na rtech. Isabella vše položila na stůl.

   „Všechno?" zeptala se žena se zajiskřením očí.

   „Ano, teď už je to vše." řekla Isabella s úsměvem. Zaplatila a odešla. Žena si ji celou dobu měřila pohledem.

   Isabella se chtěla zastavit ještě u Dana než se vrátí domů. Cestou přemýšlela o ženě z obchodu. Byla jí velmi sympatická, ale něco jí na ní připadalo divné. Ten pohled v jejích očích, které na ni stále upírala. Jako by si ji chtěla prohlédnout od hlavy až k patě a zapamatovat si každý kousek jejího obličeje.

   Pustila ženu z hlavy jakmile dorazila do Danova bytu. Měla klíče takže nemusela zvonit. Vstoupila do kuchyně, nechala tam nákup a šla se podívat, jestli není Dan nahoře. Když stoupala po schodech nahoru uslyšela nějaké hlasy. Nakoukla do ložnice. V ložnici bylo všude rozházené oblečení. Kdyby to byly jen Danovi věci myslela by si, že prostě přišel z práce, odhodil oblečení a šel se vykoupat. Ale tady se neválely jen Danovi věci, ale i podprsenka, kalhotky a černé punčochy, které stoprocentně Danovi nebyly. Zase uslyšela ty hlasy a chichotání. Šly z koupelny. Poznala Danův hlas a chichotání nějaké ženy. Rozhodla se, že to nebude dál poslouchat. Vzala si nákup a odešla.

   Mohla jsem to tušit, proto na mě neměl pořád čas a vykládal mi, že má moc práce. Asi mu nemám moc co vyčítat, protože já jsem ho taky zanedbávala jinak bych si toho určitě všimla. Ale zase to ho neomlouvá, měl se semnou nejdřív rozejít než si začal něco s nějakou jinou. Uvažovala Isabella než konečně dorazila domů.

   Jak dorazila domů, sedla ke stolu a napsala odpověď na dopis adresovaný Minervě McGonagalové.

Minerva McGonagalová

Drahá Minervo,

vážím si dopisu, který jste mi poslala. S velkou radostí Vaši nabídku přijímám. Kdy můžu nastoupit?

S pozdravem

Isabella Grippinová

   Isabella si po sobě dopis ještě jedou přečetla, a pak ho poslala. Najedla se a šla spát.

   Brzy ráno jí vzbudilo ťukání na okno. Byla to sova s dopisem. Isabella sovu pustila dovnitř a dala jí kousek slaniny, než začala číst dopis.

Isabella Grippinová

Drahá Isabello,

jsem velmi ráda, že jsi mou nabídku přijala. Nastoupit můžeš již příští týden. Jak přijedeš, přijď prosím do ředitelny nahlásit, že už jsi na hradě a potom Tě zavedu do Tvých komnat.

Velmi se na Tebe těším

Minerva McGonagalová

   Isabella byla ráda, že dostala tuhle nabídku právě teď. Mohla totiž zapomenout na Dana a pročistit si hlavu. Vrátit se do Bradavic bude určitě báječné, pomyslela si. Napsala rychlou odpověď, že tedy příští týden v pondělí přijede a poslala ji po sově, která čekala na odpověď. Kdyby jen tušila, co všechno ji čeká...

*****

   Příští pondělí už Isabella kráčela po Bradavických pozemcích směrem k hradu. Když vstoupila do hradu, dýchlo na ni to zvláštní kouzlo domova. Ano, opravdu si zde připadá jako doma. Vystoupala až k ředitelně a vyjela nahoru po točitém schodišti. Zaklepala, ale nikdo se neozval. Zaklepala ještě jedou. Nic. Pootevřela dveře a vešla dovnitř. Uvnitř nikdo nebyl. Rozhlédla se kolem dokola. Všechny obrazy dělaly, že spí až na jeden ten ji upřeně sledoval svýma pomněnkově modrýma očima.

   „Zdravím vás Albusi," řekla Isabella.

  „ Já tebe taky Isabell," usmál se Brumbál, „Co tě k nám přivádí?"

   „Nastupuji sem jako profesorka Lektvarů," řekla s nadšením Isabella.

   „Opravdu?" divil se Brumbál.

   „Ano, Minerva mi to místo nabídla a já ho přijala"

   „Minerva? Vážně? Hmmm..." zamyslel se Brumbál.

   „Ano Minerva, proč se tak divíte Albusi? Minerva je přece ředitelka." nechápala Isabella.

   „No víš Minerva už vlastně není ředitelka, je jen zástupkyně," řekl Brumbál pomalu s upřeným pohledem na Isabellu.

   „Jak to myslíte, že už není ředitelkou? Kdo je tedy ředitelem Bradavic?"

   Brumbál se chystal odpovědět, když v tom se za Isabellou ozvalo ledové,

   „Já!"

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (11 | 48%)

Líbí se Vám povídka : Pod křídly anděla?

Ano, líbí (3 | 17%)

Jak se vám líbí jednorázové povídky?

Jsou pěkné (6 | 50%)
Docela ujdou (4 | 33%)
Nic moc (2 | 17%)

Jak se vá mlíbí básničky?

Jsou moc krásné (9 | 56%)
Pěkné (2 | 12%)
Ujdou (2 | 13%)
Moc ne (1 | 6%)
Vůbec (2 | 13%)

Jak se vám líbí naše tvořené obrázky?

Jsou pěkné (1 | 8%)
Docela se líbí (3 | 25%)
Nic moc (1 | 8%)
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one