2. Kapitola - Dum spiro, spero

1304_12.jpg

   Severus seděl v temné, polorozpadlé, studené kobce. Pohled upínal na úzký proužek světla, který prosvítal skrze mraky a proklouzl zdmi Azkabanu. Jeho pohled byl prazdný. Žadné emoce, sebemenší náznak života, nic. Byl ponořený do vzpomínek a nevnímal okolí.

*****

   Seděli kolem stolu ve zdech domu Fénixova řádu.

    „Voldemort udeří za necelou hodinu, teď není vhodná doba na malicherné hádky Blacku!!!"

   „Drž hubu Srabusi !!!"

   „Notak pánové, ztrácíme drahocený čas," ukončil rozepři Brumbál.

   „Proč mu věříte Brumbále?! Je to smrtijed. Jak můžete vědět, že nás nepodvede?"

   Severus upřel pohled na Pottera.

   „No ovšem. Pan Potter, aby jednou nestrkal nos do věcí, do kterých mu naprosto vůbec nic není. Nic - nevíte o tom kdo jsem nebo ne, takže se přestaňte chovat jako malé děcko a laskavě mlčte!"

   „VY...!!!" Potter prudce vstal.

   „JAK SI DOVOLUJETE...!"

   Ovšem než stačil pokračovat, zarazil ho Brumbál.

   „Severusi, kde přesně Voldemort udeří?" Odvrátil pohled od Pottera a otočil se k Brumbálovi.

   „Pokusí se dostat na bradavické pozemky. A pokud se tam chcete dostat včas, měli byste vyrazit. Těmi zbytečnými Blackovými poznámkami a všudypřítomným vměšováním tady pana Pottera jste ztratili příliš mnoho času." ten chtěl ještě něco říct, ale Severuse začalo pálit znameni zla a raději se přemístil.

   „Á Severusi, jdeš pozdě. Později si to s tebou vyřídím. JDEME!"

   Jakmile se přemístili, spustila se bitva. Severus se snažil co nejméně zapojit do boje proti Potterovi. Najednou uviděl Grangerovou. Čelila smrtijedovi a nevšimla si druhého, který se k ní plížil zezadu a chystal se vyslat kletbu. Najednou se tam připletl ten kretén Weasley se svým úchvatným uměním sebeobrany a kletba zasáhla místo Grangerové jeho. Hned po té Grangerová zneškodnila svého smrtijeda a rozběhla se za Weasleym. Voldemort se rozhlédl a přemýstil se. Zárověň s ním se přemístili ostatní smrtijedi a Severus se rozběhl k Weasleymu a Grangerové, která u něj klečela i s Potterem. S ním tam přiběhl i Brumbál.

  „Severusi pan Weasley potřebuje okamžitou pomoc."

  „Vezmu ho k sobě. Pokud má mít šanci na přežití potřebuje okažité podání lektvarů, které Poppy na ošetřovně bežně nemívá." Severus nebyl zrovna nadšen, ale co zmohl.

   „Dobrá. Slečno Grangerová? Půjdete s profesorem Snapem a pomůžete mu s čím bude třeba." Na chvíli ztuhla a pak se podívala na Severuse. V tom pohledu nebyla ani známka pochybností nebo nedůvěry.

  „Samozřejmě pane." Severus chtěl nejdřív protestovat, už tak toho měl dost.

  „Riskuju krk pro Brumbála, když dělám zvěda u Voldemorta, na škole se mi studenti vyhýbají obloukem, i když né že bych toužil po jejich společnosti, nedávno mi Brumbál oznámil, že ho musím zabít, aby si Pan Malfoy nezkazil celý život, dělám to přeci pro dobro školy. Jakmile budu jejím ředitelem můžu aspoň do jisté míry chránit studenty před tyranií smrtijedů a Voldemorta. A proč taky ne?! Vždyť já přece zabíjím jednoho z nejmocnějších kouzelníků všech dob každý den! Budu jen za zrádce, kterému Brumbál tak důvěřoval, a který ho zradil. Brumbál si bude v klidu mrtvý a já budu dle jeho pokynů řídit školu. Ideální!!!! A teď navíc na krku Weasleyho a jako bonus k tomu, Grangerovou," pomyslel si Severus nahněvaně.

   Brumbál se protáhl kolem něj a ztuhlé Grangerové a zamířil k Potterovi.

  „Tak pojďe, pomůžete mi s panem Weasleym."

*****

   „Dum spiro, spero," (Dokud dýchám, dofám) zašeptal do ticha. Najednou se ochladilo a Severusovi od úst stoupaly obláčky páry. Ve dveřích zachrastily klíče a do místnosti vplul mozkomor. Připlul až k Severusovi, popadl ho za paži a táhl dlouhou chodbou k soudni síni. Severus vypadal strašně. Měl na sobě starý, obnošený a roztrhaný černý hábit, narostlé vousy, černé vlasy mu splývaly pod ramena a na rukou i na nohou mu chřastěly řetězy. Mozkomor dovedl Severuse ke křeslu uprostřed místnosti, kde usedl před zasedací komisí.

   „ Severusi Sebastiane Snape, byl jste předveden před zasedací komisi, kde se bude jednat o vašem propuštění..." Vedle ministra seděla Minerva McGonagalová. Její pohled se vpíjel do Severuse jako šíp, který se právě chystá trefit cíl.

   „ ...našly se nové důkazy potvrzující svědectví o vašem postavení v době, kdy byl svět ohrožován Vy-víte-kým. Budete s okamžitou platností propuštěn. Máme jen jednu podmínku. Máte nařízený pobyt v zahraničí minimálně po dobu 5 let. Zdůvodnění je následující. Kolem vás byl příliž velký rozruch, který jak doufáme brzy utichne. Uplynuly téměř 2 roky, ale stále se o vás píše ve všech novinách kvůli vašemu rozpoložení ve službách dobra a zla. Všechny případné věci, které budete potřebovat vám budou zaslány. Berte to jako dočasnou - zahraniční dovolenou." Severus se podíval na ministra se zdviženým obočím, tázavým výrazem...

   „ Dovolená minimálně na 5 let?" ...a zjevnou ironií v hlase. Ministr jeho poznámku přešel a pokračoval:

   „ Pokud si potřebujete ehm... vyřídit jisté záležitosti prosím nenápadně," a ministrova poslední slova se ztratila v tichu .

   „ Takže," promluvil naráz a po tom tichu jeho slova vyzněla mírně hlasitě, „ S okamžitou platností jste propuštěn." Na tohle Severus čekal. Celý rok čekal na jediné slovo„propuštěn" . Musím za ní, musím jí toho tolik říct.

   „ Snape!" Severus se otočil. Stál tam ministr.

   „ Nechci, aby každý hned věděl, že jste venku. Aspoň né do té doby než odjedete," podával mu lahvičku. Severus ji přijal beze slova. Poté se otočil na podpadku a rozešel se chodbou ven.

   „ Ani se mě nezeptáte co v tom je?"

   Aniž by se otočil, odpověděl:

   „ Dle vašich posledních slov soudím, že je tam mnohličný lektvar a už jen kvůli vám doufám, že tam nejsou ženské vlasy," dořekl a ministra nechal za sebou. Byl volný. Už několikrát myslel na to jestli přezije další den, jestli by nebylo lepší nechat si vysát duši, jednoduše se zbláznit nebo umřít, ale bránila mu v tom jedna osoba. Osoba na kterou čekal, že za ním jednoho dne přijde, na kterou jedinou teď dokázal myslet, pro kterou žije, kterou miluje a se kterou chce strávit zbytek svého života. Ale jak ji najít?. Weasly je mrtvý, v Azkabanu nedostával žádné zprávy zvenčí, a jediná osoba která by o ní mohla vědět byla osoba, kterou nenávíděl, ale za kterou musel jít, aby ji našel. Potter. Nemůže být těžké ho najít. Severus šel postranní uličkou a najednou se prudce zastavil. Teď má šanci. Šanci být s ním sám. Zhluboka se nadechl a razným krokem vykročil vpřed.

   „ Pottere!"

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (11 | 48%)

Líbí se Vám povídka : Pod křídly anděla?

Ano, líbí (3 | 17%)

Jak se vám líbí jednorázové povídky?

Jsou pěkné (6 | 50%)
Docela ujdou (4 | 33%)
Nic moc (2 | 17%)

Jak se vá mlíbí básničky?

Jsou moc krásné (9 | 56%)
Pěkné (2 | 12%)
Ujdou (2 | 13%)
Moc ne (1 | 6%)
Vůbec (2 | 13%)

Jak se vám líbí naše tvořené obrázky?

Jsou pěkné (1 | 8%)
Docela se líbí (3 | 25%)
Nic moc (1 | 8%)
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one