Je tma. Jediné co vím, je, že jsem v lese. Slyším, jak praskají větve a někdo se ke mně plíží. Kolem mě se pomalu rozprostírá tma a pod nohama se mi točí obláčky mlhy. Ty najednou zmizí a já ucítím na svém rameni chladnou ruku. Pomalu se posouvá po mém krku až k mému hrudníku. Najednou uvidím něco bílého. Lilii. Bílou lilii. Bělostné listy byly nečím potřísněné. Podívám se líp a uvědomím si, co to je.

Krev" vydechnu a po celém těle mi naskočí husí kůže. Ta - bytost - za mnou se směje tichým, zlověstným smíchem. Cítím jeho teplý dech na krku a jak mi druhou rukou jezdí po páteři. Podlomila jsem se v kolenou, ale neupadla jsem. Ty ledové ruce mě zachytily. Třesu se po celém těle a přeju si, aby to už bylo za mnou. Všechno co mě čeká, aby bylo pryč. Aby to skončilo a já se mohla vrátit zpět do hradu. Ležím bezvládně neznámému v náručí a čekám na to, co přijde.



„ Hermiono. Hermiono. Probuď se." Hermiona se s trhnutím probuďila a posadila se.

„ Ach Ginny."

„ Hermiono, jsi v pořádku? Strašně jsi sebou házela a vypadáš, no hrozně." Hermiona si až teď uvědomila, že je celá zpocená a točí se jí hlava.

„ Kolik je hodin?"

„ Teprve půl druhé." zašeptala Ginny a starostlivě se podívala na Hermionu.

„ Zase ten sen?" Hermiona přikývla.

„ Mio, měla bys zajít na ošetřovnu, vždyť se ti ty sny zdají téměř pořád a ty ses kvůli nim už víc než 3 měsíce pořádně nevyspala."

„ Asi máš pravdu Ginny. Zajdu tam ráno." Ginny se zadívala Hermioně do tváře.

„ Ne, zajdeš tam hned a já půjdu s tebou, kdyby se ti cestou udělalo zle."

„ Děkuju." zašeptala Hermiona

„ Ale zvládnu to sama. Jdi si ještě lehnout Ginny. " ta chtěla protestovat, ale nakonec se zvedla a šla si lehnout zpět do postele. Hermiona se pomalu zvedla a začla oblékat. Cestou na ošetřovnu naštěstí nikoho nepotkala. Když došla ke dveřím, byly pootevřené a Hermiona slyšela nějaké hlasy. Byl to nejspíš Brumbál,  McGonagallová a podle ledového a klidného tónu hlasu také Snape. Hermiona se skrčila u dveří a zaposlouchala se do rozhovoru.

„ Brumbále, tohle je už třetí dívka. Kdo by mohl něco takového udělat"

„ Nemám nejmenší tušení Minervo"

„ Pane řediteli, tohle bylo položené vedle těla té dívky."

„ Bílá lilie. Myslíte, že to může mít něco společné se slečnou Grangerovou?"

„ To netuším." Hermiona ztuhla. „Já? Jak bych s tím mohla mít něco společného? Snad si nemyslí, že bych ji zabila. Ale co když s tím má něco společného ten sen? Bílá lilie." tok Hermioniných myšlenek přerušil Brumbál.

„ Severusi. Oba víme, že zdaleka všichni smrtijedi nebyli pochytáni."

„ To ano, ale obávám se, že tato metoda nikam nepovede. Sám zajisté víte, že žádný smrtijed by se na bradavické pozemky nedostal bez povšimnutí."

„ Ale snad si oba nemyslíte, že by tohle udělal nějaký smrtijed?" vložila se do konverzace Minerva.

„ Podívejte se, jak ji zřídili. Po tom, co ji způsobil, tolik krvácejících zranění z ní doslova vysál život ještě před tím, než vykrvácela. Tohle přece nemůže udělat kouzelník. Severusi, říkal jsi, že jsi ji našel v Zapovězeném lese." Severus jen přikývl.

„ Mohla to udělat nějaká bytost, co tam žije. Brumbále!" Minerva se přísně dívala na ředitele, který jen mlčky stál nad zuboženým tělem mladé dívky.

„ Minervo. Žádné ze stvoření, které tam žije, by vám úmyslně nenechalo položený květ Lilie vedle těla." Tohle byla pravda a Minerva to nemohla popřít.

„ Co navrhujete pane řediteli?" ozval se opět po chvíli ticha Severus.

„ Prozatím nic."

„ Nic? Tohle je už po třetí, co zabili nevinnou dívku a vy s tím nic neuděláte?" rozkřikla se na ředitele Minerva.

„ Prozatím nemůžeme dělat nic. Bohužel. Jen Severusi, pokud vás mohu požádat, dohlédněte na slečnu Grangerovou." Hermiona rychle odešla ode dveří a schovala se do výklenku. Stihla to tak, tak, než se dveře od ošetřovny rozrazily a z nich vyšel rázným krokem Severus. Rozhlédl se po chodbě a pohledem se na chvíli zastavil na výklenku, kde se schovávala. Kdyby si nebyla jistá, že je taková tma, že prostě není možné, aby ji kdokoliv viděl, byla by přísahala, že ji vidí. Potom se Severus rozešel do sklepení a v chodbě zavládl opět klid. Hermiona se rozhodla, že na ošetřovnu nepůjde. Sice se necítila o moc líp než před tím, spíš naopak. Udělalo se jí špatně a naskočila ji husí kůže, když si uvědomila, že s těmi vraždami má pravděpodobně něco společného, ale byla rozhodnutá zjistit pravdu. Musela. Ještě chvíli počkala, jestli nevyjde Brumbál, nebo profesorka McGonagalová a pak zamířila směrem ke sklepení.

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (11 | 48%)

Líbí se Vám povídka : Pod křídly anděla?

Ano, líbí (3 | 17%)

Jak se vám líbí jednorázové povídky?

Jsou pěkné (6 | 50%)
Docela ujdou (4 | 33%)
Nic moc (2 | 17%)

Jak se vá mlíbí básničky?

Jsou moc krásné (9 | 56%)
Pěkné (2 | 12%)
Ujdou (2 | 13%)
Moc ne (1 | 6%)
Vůbec (2 | 13%)

Jak se vám líbí naše tvořené obrázky?

Jsou pěkné (1 | 8%)
Docela se líbí (3 | 25%)
Nic moc (1 | 8%)
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one