5128-0-image.jpg

Veni - Přišel jsem

„ To je ode mě vše. Děkuji, že jste se sešli na poslední schůzi před začátkem školního roku. Nakonec bych vám rád představil učitele lektvarů místo Severuse, který od teď bude učit Obranu proti černé magii," dořekl s úsměvem Brumbál a podíval se na Snapea. Poté se obrátil zpět k profesorům.

„ Než se však dostaví dejme si citronový čaj a bábovku." Po chvíli už každý usrkával ze svého šálku a ukusoval bábovku, kromě jednoho sarkastického a egoistického ředitele zmijozelu.

„ Severusi, chlapče! Nedáš si čaj?" zeptal se Brumbál se zářivým úsměvem. Snape pomalu otočil hlavu a jeho milý pohled mluvil za vše.

„ Tak aspoň kousek bábovky. Je s rozinkami." Snape svůj výraz nezměnil a doufal, že Brumbál pochopí, že si žádný čaj ani bábovku nedá. Pravda, to, že nechce čaj ani kus buchty Brumbál pochopil, jenže....

„ A co bonbon?" Snape si povzdechl.

„ Mám i lepší věci na práci než čekat na kolegu, který se ani nehodlá dostavit včas, u čaje a..., " pozvedl obočí,

„ ...bábovky, pane řediteli."  Vstal, přešel ke krbu a zmizel v plamenech. Jen co se cípy Snapeova pláště ztratily a zelené plameny ulehly, otevřely se dveře a v nich stál nový učitel lektvarů - vlastně ...

„ Dobrý den Hermiono, rád Vás opět vidím. Posaďte se. Dáte si čaj?" uvítal nově příchozí Brumbál a pokynul na židli po svém boku.

„ Děkuji, pane řediteli. Také Vás ráda vidím a čaj si dám ráda," odvětila s vřelým úsměvem Hermiona a posadila se na nabízenou židli.

-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_

Vidi - Viděl jsem

Severus vystoupil z krbu ve svém kabinetu a povzdechl si. Tyhle schůze ho unavovaly a vyčerpávaly. Naznal, že potřebuje sprchu. Odložil svůj hábit a zašel do koupelny.

„ Ty Brumbálovi schůze začínají být horší, než bývaly ty Voldemortovi. Citronové bonbóny?!" ušklíbl se znechuceně Severus, svlékl zbytek svého oblečení a hůlku odložil na umyvadlo. Vlezl si pod sprchu a pustil vodu. Zhruba po čtvrt hodině sprchu zastavil, bílý ručník si omotal kolem boků, opřel se o umyvadlo a zadíval se do zrcadla. Z pramínků vlasů mu skapávaly kapky vody na ramena. Vypadal vyčerpaně a popravdě byl unavený. Po chvíli přešel do pokoje, tam si oblékl svůj oblíbený černý plášť, kalhoty a bílou košili. Všiml si, že mu na stole leží dopis. Otevřel ho a zalitoval, že ho bral do rukou.

Drahý Severusi,

potřebuji, aby jsi našeho nového profesora dovedl do kabinetu. Dostav se prosím v co nejdříve do ředitelny.

Brumbál

„ U Merlina, to ho do toho kabinetu nemůže dovést sám? Hm ... nejspíš bude má moc práce s žužláním citronových bonbónů." To neustálé Brumbálovo nutkání zařadit ho do společnosti, mu lezlo na nervy. Severus neměl chuť se teď s někým seznamovat a už vůbec ne s někým jít až do sklepení. Z ředitelny je to pěkný kus cesty.

„ Jestli se pokusí navázat přátelské vztahy," jak předpokládal, že bylo v Brumbálově úsilí,

„ přísahám, že mu namíchám nějaký přátelský lektvar na uvítanou do ranního šálku." Severus se vydal tentokrát pěšky k ředitelně, neměl důvod spěchat.

Když došel do ředitelny, viděl ředitele, který seděl v křesle za stolem a u krbu ... Severus na zlomek vteřiny ztratil svou ledovou masku. Tohle nečekal.

„ Á Severusi," pozdravil ředitel nově příchozího,

„ myslím, že tady na slečnu Grangerovou si pamatujete."

„ Dobrý den, kolego," řekla Hermiona s úsměvem, který v sobě skrýval náznak ironie. Severusovi bylo jasné, že oslovení "kolego" použila naprosto záměrně.

„ Dobrý den, kolegyně," odvětil se zdviženým obočím .

„ Severusi, doveďte tady Hermionu do jejího kabinetu."

„ Myslím, že tady kolegyně," a podíval se na Hermionu,

„ by do svého kabinetu mohla trefit sama. Není tu po prvé," dodal Severus.

„ Už tu přece jen notnou chvíli nebyla a nechceme přeci, aby tu zabloudila. Takže ji pro jistotu doprovoďte, Severusi. Děkuji. Uvidíme se tedy až u večeře při slavnostním zařazování nových studentů, do té doby na shledanou Hermiono, Severusi," pokývl jim ještě Brumbál hlavou, zvedl se a odešel. Zůstali v místnosti sami. 

„ Tak pojďte," řekl laskavým tónem Severus, otočil se a vyšel ze dveří aniž by se ohlédl, jestli ho Hermiona opravdu následuje. Šel řekněme svižně a co nejkratšími cestou ke sklepení. Hermiona se celou dobu držela po jeho boku. Když došli ke sklepení, ukázal Severus na dveře ke kabinetu. Hermiona si stoupla ke dveřím, otočila se a tázavě se na něj podívala.

„ Máte problém otevřít dveře? Nebo snad potřebujete abych Vám i vybalil?" Zeptal se Severus se zdviženým obočím a úšklebkem na tváři. 

„ Bude mi stačit, když mi řeknete heslo. Jinak chápu, že máte lepší večerní program," řekla ledový hlasem Hermiona. Severus se na ni chvíli upřeně díval.

„ Hloupé myšlenky mívá občas každý, ale moudří je nevyslovují."

„ Co tím myslíte?!" Dveře se s cvaknutím otevřely, Hermiona vešla dovnitř a práskla dveřmi.

Došla do pokoje, kde mávla hůlkou a všechny věci byly v ten moment ve skříních.

„ Domov," šeptla s úsměvem.

„ Teď už potřebuju jen horkou bublinkovou koupel." Vlezla si do vany, uvolnila se, zavřela oči a užívala si ten pocit, být někde, kde se cítila dobře. Byla tam do té doby, než byla voda téměř studená. Vylezla, trochu se osušila, ručník si omotala kolem sebe a prošla do pokoje. Tam si oblékla saténovou, krátkou, světle modrou košilku, lehla si do postele, zachumlala se do peřin a místo toho aby usnula, přemýšlela.

„ Snape. Pořád stejný. Sarkastický a neustále si udržuje svou pověst nejobávanějšího profesora na škole." Hermiona se ušklíbla, když si vzpomněla na rozhovor přede dveřmi jejího kabinetu.

„ Tak v téhle práci se zaručeně nudit nebudu. Uvidíme, jak se vyrovná s novým soupeřem. Není jediný, kdo umí použít svůj důvtip."

Severus práskl dveřmi svého kabinetu.

„ Jak si mohla dovolit, zavřít mi před nosem?!" Došel do ložnice, převlékl se do černých volných kalhot a lehl si do postele. Ruce si dal za hlavu, zavřel oči, ale neusnul.

„ Grangerová. Myslel bych si, že bude pořád stejná. Tichá, ustrašená a upejpavá. Ale vypadá to, že v hradu bude rušno."

*****

Hermiona se vzbudila skoro v poledne.

„To jsem spala tak dlouho?" udivila se Hermiona, vstala a zavolala skřítka s obědem. Skoro celé odpoledne si pak chystala věci na první hodiny a pak si ještě srovnávala zásoby lektvarů a přísad.

„ Merline, ten Snape tu má ale bordel. Jak se tu v tom mohl vyznat?" Když skončila s přeskládáním téměř celé učebny tak, aby věděla, kde co má, bylo pět hodin odpoledne. Najednou se cítila nějak divně.

„ Jsem nějaká nervózní. Zajdu se ještě osprchovat. Snad se trochu uklidním," řekla si Hermiona a odešla do svého kabinetu kde si odložila hůlku a šla do koupelny. Když vyšla bylo už pomalu šest.

„ To sem tam byla skoro hodinu?" Potom co se osušila přešla ke skříni a uvažovala co si má obléct.

„ Hm ... ta sukně je moc krátká. Žlutá se nehodí. Tohle mi nesluší. V tomhle vypadám taky strašně." Po chvíli se podívala na hodiny a zjistila že už má jen půl hodiny než začne večeře. Pak ve skříni zahlédla přesně to pravé.

„ Tohle je ono. V tomhle vypadám dokonale." Naposled se na sebe podívala a s úsměvem se vydala na večeři. Když došla do Velké síně za profesorským stolem už seděla madam Pomfreyová, profesorka Prýtová, Brumbál, Minerva a Snape.

„ Zdravím Vás Hermiono, posaďte se." Přivítal jí s úsměvem Brumbál. Přešla tedy k nabízené židli a posadila se na vybrané místo mezi Snapeem a Minervou. Všimla si při tom, jak se na ni Snape upřeně dívá ne moc pěkným pohledem. Vlasy měla sčesané do jakéhosi drdolu a na sobě černý splývavý hábit s lodičkovým výstřihem a s rozšířenými rukávy, který dokonale opisoval křivky jejího těla. Vzala si i boty na vysokém podpatku, takže vypadala vyšší a měla ladnější pohyby. Když šla vyzařovala z ní nezměrná úcta, půvab a respekt.

Minerva se ještě chvíli bavila s Brumbálem, pak se zvedla a odešla čekat na prváky. Mezitím došli i zbývající profesoři a studenti a čekali kdo z nováčků se připojí k jejich koleji. Za chvíli se otevřely dveře a dovnitř vešla Minerva a za ní zástup nadšených, ale i mírně vyděšených prváků. Zastavila se před profesorským stolem.

„ Až vyvolám Vaše jméno, přistoupíte a já každému z vás nasadím na hlavu Moudrý klobouk, který vás zařadí do jedné ze čtyř kolejí."

„ Amanda Curleslyová"

„ Levandule Kersinktnová" ...

„ Percy Lion"...

Hermiona sledovala, jak si jeden po druhém odchází za potlesku sednout ke své nové koleji.

„ Co Vás vedlo k rozhodnutí obléci se pro Vás do tak nemilé barvy jako je černá?" Hermiona sebou mírně cukla. Nečekala, že ji osloví zrovna Snape, no vlastně po tom včerejšku to čekala, ale myslela, že to nebude tak brzy. Mírně pootočila hlavu.

„ Kdy jste došel k přesvědčení, že nemám ráda černou barvu?"

„ A mýlím se snad?"

„ Nemáte dostatek slušného chování na to, abyste mi odpověděl na mou otázku, proč si myslíte, že nemám ráda černou ? Pokud vím není zrovna slušné odpovědět na otázku otázkou." Snapea tato odpověď mírně zaskočila. Nedal však nic znát.

„ Skutečně se domníváte, že postrádám slušné chování? Mám ten pocit, že zavírat lidem dveře před nosem není součástí norem slušného chování kolegyně. A navíc vy jste mi na mou otázku odpověděla otázkou jako první," odvětil Snape. Hermiona byla v rozpacích. Měl pravdu. Proto se raději zadívala zpět ke zbývajícím prvákům a Snapea si nevšímala. Severus se jen ušklíbl. Tentokrát vyhrál.

*****

Uplynuly čtyři měsíce a chování Hermiony ani Severuse se neměnilo. Letošní studenti měli divadlo ze Severusovi nebo Hermioniny strany. Severus míval růžové, bílé a červené pláště, nemohl procházet žádnými dveřmi, takže byl nucen učit pouze na chodbách nebo měl zaheslované dveře do kabinetu tak dobře, že mu trvalo půl dne než je odčaroval. Hermiona oproti tomu končila s malým odporným neidentifikovatelným hmyzem ve všech koutech jejího kabinetu, všech jejích věcech dokonce i ve velice pečlivě uzavřených nádobách ... trvalo jí téměř měsíc než je dostala definitivně pryč. Probudila se s mastí na obličeji, která jí zestaršila o takových čtyřicet let, takže celý den chodila s tváří pětašedesátileté čarodějky a svým mladým tělem. Zkrátka studenti se letos opravdu nenudili a dnes tomu nebylo jinak.

„ SNAPE!!!" Hermiona se rozkřičela na celou Velkou síň a každý se teď otočil a upíral pozornost na Snapea, jak zareaguje.

„ Děje se něco drahá kolegyně?" řekl klidným hlasem Snape.

„ JESTLI SE NĚCO DĚJE?!" Hermiona se nadechla, aby se trochu uklidnila.

„ Když jsem vešla do učebny všechny práce, pomůcky a zbylé lektvary byly kouzlem přilepené na stropě!!!" řekla rozčíleným hlasem Hermiona a s blesky v očích se dívala na Snapea.

„ Chcete snad pomoci s odlepovacím kouzlem? Mám takový pocit, že se jej učí již studenti prvního ročníku. Čekal bych, že čarodějka Vašeho postavení by jej už měla umět." Podíval se Severus na Hermionu s pozvednutým obočím.

„ Dnešní první dvouhodinovka lektvarů odpadá," řekla Hermiona, hodila poslední zlověstný pohled na Snapea, otočila na podpatku a odešla. Ten seděl za stolem a jen se pro sebe ušklíbl. Tohle ho skutečně bavilo. Sice ho Grangerová úspěšně znemožnila, ale on má v téhle hře navrch. A ona to ví.

*****

Brumbál seděl u sebe v pracovně a cucal svůj oblíbený citronový bonbon. Najednou někdo zaklepal a otevřely se dveře.

„ Dobrý den Albusi. Řekl jste, abych za Vámi po snídani přišla."

„ Minervo, napadlo mě, že Severus by si měl založit rodinu a slečna Grangerová je jediná, která si se Severusem umí poradit po svém a navíc, nevšimla jste si, že se na sebe dívají jinak než když nastoupila? Pravda, v jejich hře má trochu navrch Severus, který je za každých okolností v klidu, a kterému napomáhá jeho ne zrovna přívětivá pověst, ale ona je jediná, která s ním vydrží."

„ Souhlasím Albusi. Jen nevím jak je donutit, aby spolu někam šli a konečně si uvědomili, co cítí." Odvětila Brumbálovi s úsměvem Miverva. „Teda jestli něco cítí." dodala si v duchu.

„ Máme Vánoce, uspořádáme Vánoční ples a každý z profesorů si bude muset vybrat někoho s kým tam půjde. Mimochodem, byl bych velmi poctěn kdybyste mě na něj doprovodila." Spíše oznámil Minervě. Ta se jen usmála a přikývla.

„ Bonbon?"

*****

Při večeři se kupodivu nestalo nic zvláštního. Profesorka lektvarů i profesor obrany proti černé magii byli prozatím v poklidu. Jedli a v klidu popíjeli ze svých pozlacených pohárů vedle sebe, jako by ten druhý neexistoval. Najednou Brumbál vstal.

„ Prosím o chvíli ticha. Rád bych Vám oznámil, že zítra se uskuteční Vánoční maškarní ples. Na konci bude vyhlášena nejhezčí maska a dotyčný dostane menší odměnu. Bylo to velice rychlé rozhodnutí, ale věřte mi, že zcela záměrně a mohu Vás ujistit, že se zúčastní i všichni z profesorského sboru, tedy i já sám.Velice se těším na Vaše masky. Chtěl bych zdůraznit, že pokud požádáte partnerku o doprovod, už to nemůžete vzít zpět i kdybyste chtěli. Jen aby to bylo trochu zajímavější. Nyní Vám přeji některým dobru chuť a ostatním dobru noc." Jakmile Brumbál dokončil svůj proslov, rozlehlo se síní nadšené překřikování studentů, kteří se domlouvaly kdo s kým a v jakém převleku půjde. Jen u zmijozelského stolu to nadšení nebylo tak zjevné jako u ostatních kolejí. Někteří studenti se podívali na profesory, zejména na dva. Profesorku lektvarů a profesora obrany, kteří seděli vedle sebe a tvářili se zaraženě.

*****

Ve Velké síni už nikdo nebyl. Stoly byly odklizené ke stěnám a chodby zely prázdnotou. Všichni již byli v postelích a spali. Všichni až na dvě postavy. Jen dva profesoři se potulovali po prázdných chodbách hradu, nevědě že koho by mohli potkat. Hermiona i Severus se jen tak procházeli po ztemnělých chodbách a přemýšleli.

„ Ples. Vánoční maškarní ples. Chtěla bych tam jít s ním." posmutněla Hermiona a nevšimla si postavy, která šla naproti ní po úzké chodbě.

Severus se každý večer procházel ztemnělými chodbami.

„ Hm... Ples. Brumbálovi z toho věčnýho cucání citronových bonbonů úplně přeskočilo. S kým já bych měl jít na ples. Moment o čem to přemýšlím. Já nesnáším plesy. Nikdy jsem na ně nechodil a měnit to nehodlám. Ani nemám s kým. Vlastně, kdybych se jí zeptal. Ne. Nemůžu. Když se jí zeptám, odmítne." Severus přemýšlel a najednou se s kýmsi srazil.

„ Neumíte dávat pozor? Nebo postrádáte schopnost nezakopnout na zcela rovném povrchu?" Snape se zarazil. Až teď si všiml, kdo před ním leží na zemi.

„ Omlouvám se. Myslel jsem, že jste jeden z těch neschopných, malých, drzých spratků, co vychází po večerce. Jste celá Grangerová?" Řekl Severus a pomohl Hermioně vstát. Ta byla ohromena. Zdálo se jí to nebo se přeslechla. On se omluvil? Hermiona přijala Severusovu ruku a vstala.

„ Děkuju. Nic mi není. A co tu vlastně děláte?"

„ Ehm ... mám dozor. A co přimělo Vás vyjít z Vaší ložnice a procházet se v tuhle noční hodinu po hradu?" Když se na sebe dívali, nebyla v nich ani škodolibost ani jízlivost ani zloba.

„ J-j-já. N-n-nemohla ehm... nemohla jsem usnout." Vykoktala ze sebe pomalu Hermiona. Severus si všiml, že se třese.

„ Tady máte," řekl a přehodil Hermioně svůj plášť přes ramena.

„ Děkuju Severusi." Oba se na sebe zadívali. Hermiona si uvědomila, že ještě nikdy Snapeovi neřekla jménem. Sklopila oči. Severus se na ni díval a pomyslel si, jak jí to sluší, když je v rozpacích nebo když jí nezbedné vlasy spadají do tváře. Hermiona najednou ucítila na své tváři ruku. Zvedla hlavu a zadívala se Severusovi do očí. Severus jednou rukou objal Hermionu kolem pasu, přitáhl si ji k sobě. Druhou rukou zajel do vlasů a něžně ji políbil na její smyslné rty.

„ Pojď se mnou na ten ples." Zašeptal do ticha Severus a zadíval se na Hermionu. Chvíli na něj zírala něvěřícným pohledem. Pak se usmála.

„ Půjdu moc ráda."

-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_

Vici - Zvítězil jsem

Ráno se Severus probudil s pocitem, jakože udělal něco, čeho si nebyl úplně vědom a co by, kdyby byl při vědomí, nikdy neudělal. A pak si vzpomněl. „A já si říkal, že ten máslový ležák chutná jinak. Ovlivňovací lektvar." Nedá se říct, že by vešel. Severus se přímo vřítil Brumbálovi do ředitelny.

„ Severusi chla-"

„Ani nezkoušejte doříct to slovo chlapče. Jak si dovolujete podstrčit mi Ovlivňovací lektvar, stejně jako profesorce Grangerové?!" Brumbál se nadechl, aby něco řekl. Než však stačil cokoliv říct, Severus ho přerušil.

„ Myslel jste si, že když jsem učil tolik let lektrvary, že to snad nepoznám? Skutečně jste byl tak naivní, ostatně jako vždy, že Vám za to posléze snad i poděkuji? Jestli ano, tak to jste se mýlil."

„ Severusi," začal klidným hlasem Brumbál,

„ nevím o čem to mluvíš, jistě víš, jak mi na tobě záleží. A jak jsem si všiml, se slečnou Grangerovou spolu docela vycházíte. A upřímně je jediná žena, kterou znám, co s tebou udržuje alespoň nějaké vztahy. Nicméně jak jsem z tvého vyprávění pochopil, dnes večer spolu půjdete na ples. Jak jsem již řekl, partnerku po pozvání nelze vyměnit," dořekl s úsměvem Brumbál. Severus se nasupeně otočil a tentokrát se přemístil krbem pryč. Ani ne dvě minuty po odchodu mírně naštvaného profesora obrany proti černé magii se vřítila stejným způsobem do ředitelny i profesorka lektvarů. Její příchod překvapil ředitele víc než Snapeův, jelikož u Grangerové bylo zvykem chovat se slušně a přívětivě za každých okolností.

„ Pane řediteli, omlouvám se za svůj poněkud nezdvořilý vpád, ale nejsem jediná, kdo by se měl za něco omluvit. Hlavně co se jedná o dávání ovlivňovacích lektvarů do mého i Snapeova pití. Nechcete mi o tom něco říct Brumbále?!" řekla naštvaně Hermiona a založila si ruce na prsou.

„ Slečno Grangerová, jste jediná kdo si se Severusem umí trochu poradit. Navíc pokud vím už Vás pozval na ples a Vy jste přijala. A jak už jsem řekl, partnera si vyměnit nemůžete. Musíte jít spolu," mluvil k Hermioně stejným tónem a se stejným milým výrazem na tváři jako před chvílí na Severuse. A v podstatě jí řekl to samé, co jemu. Hermiona už chtěla něco říct a podle jejího výrazu to nebylo nic pěkného, když v tu chvíli se mezi dveřmi objevila Minerva McGonagalová.

„ Hermiono mohu Vás požádat? Rád bych si promluvil s Minervou o samotě," a pokynul rukou směrem ke dveřím. Hermiona se vztekle otočila

„ Jistě. Naschle." vyštěkla a stejným krokem jako vešla, tak i odešla. Minerva se za ní jen nevěřícně podívala.

„ Minervo posaďte se prosím." Minerva se otočila zpět a pomalu šla k nabízenému křeslu.

„ Takže to vyšlo?" řekla s tázavým a pochybným výrazem na tváři.

„ Myslím, že o tom jak náš plán dopadl není pochyb Minervo." usmál se Brumbál a podíval se na ni přes půlměsíčkové brýle. Ta mu úsměv oplatila.

„ Čaj?" zeptal se a vyčaroval dva šálky citronového čaje.

*****

Celý den se Hermiona se Severusem úspěšně míjeli. A i když by jim vyhovovalo, aby to tak zůstalo i zbytek dne, na ten ples museli. Po poslední hodině lektvarů, kterou Hermiona stejně zkrátila, se objevil ve dveřích.

„ Dobrý den. Ten ples začíná v osm hodin, takže Vás vyzvednu v sedm," otočil se a aniž by počkal na odpověď, odešel. Hermiona za ním chvíli zírala. Pak naznala, že známkovat jakékoli práce je zbytečné. Byli čtyři hodiny odpoledne a měla už jen tři hodiny na to, aby si vymyslela, jaký si dá převlek a vůbec se musela připravit. Šla se tedy umýt a jak bylo jejím ctěným zvykem vyšla až za hodinu.

„ Hmm ... jenže za co tam půjdu. Od Snapea můžu čekat, že půjde téměř stejně oblečený, jako normálně." Chvíli přemýšlela a pak jí něco napadlo.

Severus na tom byl podobně. Potom co se vrátil, se šel umýt. Hermiona měla pravdu. S převlekem se moc nezabýval. Vzal si černé kalhoty, bílou košili a černý plášť. A na tvář si dal bílou masku. Dokonalý Fantom opery. Blížilo se k sedmé, když Severus vyšel směrem ke sklepení. Když došel k jejímu kabinetu, zaklepal a čekal. Dveře se otevřely a v nich stála Hermiona. Severus zůstal stát ohromený. Vypadala nádherně. Měla jemné oční stíny a na krku řetízek s hladkým tmavě červeným kamínkem. Na sebe si vzala bíle korzetové šaty s nadýchanou sukní a vlasy si sepnula bílými kytičkami. Na tváři měla černou krajkovou škrabošku.

*****

V osm hodin začali přicházet do Velké síně studenti. Každý kdo přišel byl chvíli v transu. Nikdy by nikoho nenapadlo, že dva profesoři, kteří se spolu celého půl roku hádali a jeden druhému nic nedaroval, půjdou spolu na ples. I když nakonec po dlouhé debatě vždy došli k názoru, že se k sobě překvapivě hodí. A museli uznat, že profesorce Grangerové to velice sluší. Spolu se Snapem tvořili dokonalý a velmi elegantní pár. Po chvíli si na to každý zvykl a jen obdivoval jak je možné, že dva takoví lidé můžou tvořit tak krásný pár. Na plese překvapil i Brumbál, který byl v jakémsi červeném rouchu a ve vousech i ve vlasech měl různě zapletené kytky. „Květinový děda,"  pomyslel si Severus, při pohledu na něj se neznatelně pousmál. I Hermiona se usmála když ho uviděla. Vedle něj byla Minerva, u které nebylo možno identifikovat kostým. Byla celá v zelené. I obličej měla nazelenalý. Na hlavě měla šátek a rozpuštěné vlasy. A upřímně vypadala jako babička. Hermiona poprvé viděla McGonagalovou s rozpuštěnými vlasy. „ Zelená bábi," pomyslela si v duchu. Zajímavá dvojice. Večer ubíhal. Hermiona se dívala po sále. Byli tam studenti převlečení za víly, skřety, trpaslíky, elfy, divoženky, elegantní upírky, kentaury, všelijaké démony a různá kouzelná stvoření. A oni dva stáli pořád na jednom místě a mlčeli. Téměř.

„ Ten polibek včera," začala Hermiona.

„ Omluva se přijímá," v tu chvíli se Hermiona postavila před něj a nevěřícně se na něj podívala.

„ Omluva? Kdo tu mluvil o omluvě? Omluvit by ses měl ty. Nejdřív do mě vrazíš a

pak..."

„ Nejsem si vědom, že by jsme si tykali," přerušil rozhořčenou Hermionu, která si neuvědomila, že přešla na tykání Severus, naprosto klidným hlasem.

„ Neskač mi laskavě do řeči," zasyčela Hermiona. Severus odpověděl zdvihnutým obočím.

Hermiona se naštvala a šla si pro něco k pití. „ A co jsi čekala? Že se ti omluví? Že si pokecáte a pak tě vyzve k tanci?"  Bylo po jedenácté a blížil se čas, kdy se měla vyhlašovat cena za nejlepší masku. Zrovna hráli ploužák a místnost se zaplnila páry. Mezi nimi i nepřehlédnutelná dvojice Brumbála a Minervi. Hermiona se k Severusovi nevrátila, stála u punče a už nečekala, že on k ní přijde. Proto byla překvapená, když se za jejími zády ozval jeho sametový hlas.

„ Nezatančíš si?" pomalu se otočila a chvíli zůstala nevěřícně stát.

„ Neuvědomila jsem si, že by jsme si tykali," vrátila mu Hermiona, ale nabídnutou ruku téměř ihned přijala. Severus její poznámku přešel. Během tance nemluvili. Jen se dívali jeden druhému do očí. Zrovna, když se Severus nadechl, aby Hermioně něco řekl, zazněl Brumbálův hlas.

„ Přichází chvíle, kdy vyhlásíme nejlepší masku. Musím uznat, že to bylo velice těžké. Cena jsou tři volné dny a balíček citronových bonbonů. Tuto krásnou cenu získává pan James Potter." James Potter měl kostým jakéhosi rytíře. Něco jako jeden ze tří mušketýrů.

„Jak nečekané," šeptl si spíš pro sebe Severus. Hermioně se na tváři objevil úšklebek. Tohle bylo skutečně „nečekané". Syn slavného Harryho Pottera, Brumbálova oblíbence. Severus s Hermionou zůstali u tance.

Postupem času se Velká síň vylidňovala a nakonec tam zůstali sami. Když si to uvědomili přestali tancovat. „Strašně jí to sluší," pomyslel si Severus.

„ Už bych asi měla jít spát," rozhlédla se Hermiona po prázdné místnosti, otočila se a chtěla odejít, ale Severus jí chytil za ruku a přitáhl si ji k sobě. Hermiona stejně jako minulý večer na chodbě ho objala kolem krku. Byli tam sami jeden druhému v náručí ve vášnivém polibku a nad hlavou jim rozkvétalo jmelí.

„Veni, vidi, vici," řekl potichu Brumbál Minervě, která vedle něj nahlížela do Velké síně. Pak se na sebe oba podívali a šťastně se usmáli.

„Veni, vidi, vici," zopakovala potichu Minerva. 

Hermioniny šaty

Hermioniny šaty

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (11 | 48%)

Líbí se Vám povídka : Pod křídly anděla?

Ano, líbí (3 | 17%)

Jak se vám líbí jednorázové povídky?

Jsou pěkné (6 | 50%)
Docela ujdou (4 | 33%)
Nic moc (2 | 17%)

Jak se vá mlíbí básničky?

Jsou moc krásné (9 | 56%)
Pěkné (2 | 12%)
Ujdou (2 | 13%)
Moc ne (1 | 6%)
Vůbec (2 | 13%)

Jak se vám líbí naše tvořené obrázky?

Jsou pěkné (1 | 8%)
Docela se líbí (3 | 25%)
Nic moc (1 | 8%)
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one