severus_and_hermione_t2_by_severussnapesangel-d7awdow.png

Hermiona právě seděla u krbu, když v tom se uprostřed obýváku s hlasitým „PRÁSK" objevil oblak kouře. Hermiona se otočila.

„ Zdravím Grangerová."

„ Malfoyi, co tu chceš?" odsekla mu Hermiona a rychle vstala. Věděla s kým má tu čest. Tenhle hlas by poznala kdykoli. Ovšem až po chvíli mohla spatřit, jak se na ní Malfoy škodolibě usmívá a v očích mu žhnou malé jiskřičky. Rychle sáhla pro hůlku, ale Malfoy byl rychlejší.

„ Expeliarmus," hůlka mu přistála v ruce. Hermiona znervózněla, ale snažila se to ze všech sil nedat najevo. Věděla, že je tu sama a naprosto bezmocná. Přesto se se značným odporem zadívala Malfoyovi do očí.

„ Co tu chceš?"

„ Vidím, že jsi sama a teď ani nemáš svou hůlku." Zašklebil se ještě víc a pohrával si s Hermioninou hůlkou v ruce. Pomalými ale jistými kroky se začal přibližovat k Hermioně. Ta začala panikařit a rozhlížela se, kudy by mohla utéct, ale věděla, že nemá šanci.

„ Ale copak?" řekl samolibě Malfoy a usměv se mu čím dál víc linul po tváři.

„ Nesnaž se utéct, víš, že nemáš šanci. Máš dvě možnosti Grangerová. Buď půjdeš dobrovolně, což od tebe jakožto od nebelvírky neočekávám, a nebo tě přinutím." Hermiona nevěděla co dělat. Věděla, že má pravdu, neměla sebemenší šanci na útěk, ale přiznat si to nechtěla.

„ Co ode mě chceš?!" vyhrkla na Malfoye a zády narazila do stěny.

„ Já vlastně nic.  Jsem prostředník. Víš, dalo nám dost práce tě najít. Schytali jsme pár cruciátů, než jsme tě našli. Ten kdo tě ukryl, tě ukryl velice důkladně, ale chyba se vždycky najde. Pán zla chce třetí relikvii. Loajalitu bezové hůlky získal tehdy, když Pottera odzbrojil a až ho zabil, vzal si i neviditelný plášť. A teď chce i kámen vzkříšení a jelikož jsi teď už jediný člověk, kdo žije a kdo byl Potterovi nejblíž, jsi jediná, která Temnému pánovi může říct, kde ten kámen je. Navíc to má přínosy i pro nás. Když si vybije zlost na tobě, zbude jí méně pro nás, je poslední dobou hodně náladový."

„ A to mě má jako uspokojit? Být fackovací panák, na kterém si každý vybije zlost?" vřískla po něm Hermiona.

„ Jsi jen malá mudlovská šmejdka. Snad si nemyslíš, že někoho zajímá, co si myslíš nebo cítíš!" Při těch slovech překonal bezpečnou vzdálenost, která jí od něj dělila. Teď stál jen dva kroky od roztřesené Hermiony.

„ Takže... Jakou možnost si vybereš?" zašeptal. Hermiona se ho od sebe pokusila odstrčit. Jen mávl hůlkou a Hermioně se kolem zápěstí omotal provaz. Snažila se z provazu nějak dostat, ale marně. Malfoy jí chytil za loket a přemístili se.

*****

„ Tak! Už jsi si vzpomněla?" řekl ledovým hlasem Voldemort, který se teď nakláněl nad polomrtvou Hermionou.

„ Říkám vám to pořád. Já nevím, kde ten kámen je. Ani jsem nevěděla, že ho Harry měl. Nikdo to nevěděl. Prosím..." zasténala polohlasně Hermiona, která ležela schoulená na zemi v křečích.

„ Vidím, že nehodláš spolupracovat. Až ten kámen najdu, budeš litovat, že jsi se vůbec narodila. Nejlepší přítelkyně slavného Harryho Pottera. Tvá smrt bude velice pomalá a velice bolestivá, to ti mohu zaručit. Kdyby ses ale rozhodla spolupracovat, zabiju tě rychle. Potter takovou šanci nedostal, vzpomínám si jak po několika hodinách doslova žebral o smrt." Voldemort se připravoval na další cruciatus, když v tom ho někdo vyrušil.

„ Můj pane, přišel Lucius Malfoy. Prý má nějaké důležité zprávy." Voldemort se s odporem podíval na ležící Hermionu.

„ Divné, že ještě žije. Tedy, prozatím." Když to dořekl otočil se a odešel. Jakmile se Voldemort přemýstil, klekl si Severus k Hermioně a vzal ji do náruče.

„ Severusi," podívala se na něj útrpným pohledem. Ten vyndal z podhábitu flakonek s nějakým lektvarem.

„ Vypij to," řekl a přiložil jí okraj lahvičky k ústům. Poznal, že účinky lektvaru byly okamžité. Hermiona se mu uvolnila v náručí a přestala se třást. Potom mávl hůlkou a modřiny i když byly vidět, už necítila. Trochu se nadzvedla a uvelebila se Severusovi v náručí. Užívali si chvíle, kdy mohli být spolu. Najednou jí Severus políbil do vlasů. Hermiona si sedla a otočila se na něj. Vstal. Otočil se a chtěl odejít, ale zarazila ho něčí ruka. Otočil se zpět a než stačil cokoliv říct, Hermiona ho políbila. Když se od sebe odtrhli, setřel slzu, která stékala po její tváři. Pak se otočil, zavřel za sebou dveře kobky a odešel.

Chodil za ní každý den. Voldemort mu svěřil celé oddělení, ve kterém věznili zbývající Harryho příznivce. Vždy když šel k Hermioně, měl u sebe lektvar proti kletbě Cruciatus a ještě jeden. Ten vytvářel jakousi vrstvu, která jí chránila před zimou. Vyléčil její zranění, co po sobě zanechávala Voldemortova hůlka a znecitlivěj modřiny. Voldemort si toho nikdy nevšiml. Hermiona na sobě měla nyní už roztrhané oblečení od krve, které zakrývalo veškeré zhojené rány. Přežívala jen díky Severusovi. A žila pro něj. Byla tu už pár měsíců a téměř každý den ji Voldemort mučil, aby zjistil, kde ten kámen vzkříšení je.

Teď se dívala na dveře, za kerými před chvílí zmizel Severus. Pak se jí myšlenky přesunuli ke vzpomínkám.

*****

Leželi jeden druhému v náručí.

„ Miluji tě můj princi. Princi dvojí krve." Muž se lehce usmál a políbil dívku, která mu ležela na prsou a objímala ho. Ta mu polibek vřele oplácela.

-----

„ RONE! HARRY!" rozkřikla se dívka a rozběhla se ke svým dvěma nejlepším přátelům, kteří se oba sesunuli k zemi. V půli cesty ji někdo vzal za loket a přemístil se s ní.

„ Počkej, nemůžu je tam nechat. Nemůžu. Musím se tam vrátit. Jsou to mí nejlepší přátelé." Snažila se vytrhnout Severusovi Hermiona.

„ Nemůžeš jim pomoct. Jsou mrtví." Hermiona se vzpřímila a podívala se na Severuse.

„ Harry ještě žil. Harry ještě není mrtvý. Nezabil ho."

„ Hermiono, nemůžeš mu pomoct. Dřív nebo později skončí stejně jako Weasley." Hermiona se na něj podívala očima plnýma slz.

„ Hermiono, musím se tam vrátit."

„ NE!" vzlykla Hermiona.

„ Voldemort se nesmí dozvědět, že tě chráním. Zabil by tě hned, jak by tě našel."

„ Ne. Severusi, to ti nedovolím. Harryho a Rona jsem už ztratila, rodinu mi zabili Smrtijedi, nikoho jiného než tebe už nemám," snažila se ho přesvědčit Hermiona. Marně.

„ Přijdu brzo," řekl a potom se přemístil pryč."

*****

„ Výborně Luciusi, svolej Smrtijedy." O půl hodiny později už všichni Srmtijedi seděli kolem stolu.

„ Jistě vás zajímá, proč jsem vás dal všechny svolat." Voldemort se chvíli odmlčel a podíval se na své služebníky.

„ Lucius, mi přinesl poslední relikvii." Když to dořekl, mávl rukou a před ním nad stolem se vznášel kámen vzkříšení. Severus se na ten kámen díval s čirou hrůzou, kterou na sobě samozřejmě nedal znát.

„ Takže si myslím, že je na čase, pozvat mezi nás slečnu Grangerovou." Síní se rozlehl tichý smích.

„ Severusi, doveď ji. Trochu se pobavíme a myslím, že ta holka by neměla chybět." Další posměšné šumění. Severus jen přikývl.

„ Výborně. Všichni jste zváni. Věřím, že budeš skvělý hostitel Luciusi," obrátil se Voldemort k Luciusi Malfoyovi, jako by to byla samozřejmost.

„ Samozřejmě pane. Bude mi ctí." Voldemortovi se na tváři objevil spokojený úšklebek.

„ Skvěle. Takže dnes večer." Po těch slovech se kamsi přemístil. Ostatní Smrtijedi tak učinili po něm. Severus se přemístil na nádvoří věznice a rozběhl se do svého pokoje. Rozrazil dveře a hledal, kam by se mohli ukrýt. Potom vzal nějaké věci a rychle došel ke dveřím Hermioniny cely. Spala. Lehce s ní zatřásl. Když se probudila udiveně se na něj podívala.

„ Severusi, co tady ..."

„ Teď není čas, tady máš, obleč si tohle. Odvedu tě pryč." Hermiona se na nic neptala a rychle se převlékla. Bohužel, plánování cesty mu zabralo příliš mnoho času. Nestihli se přemístit dost rychle na to, aby je nikdo nezahlédl. Lucius, kterého Voldemort poslal, aby se podíval, kde je Severus tak dlouho, je viděl právě, když zmizeli z chodby.

„ Severusi, kde to jsme?"

„ Teď ne." Šli rychlým krokem. Byla tma a Hermiona klopýtala přes kořínky a doliny. Severus ji vedl za ruku a zřejmě tuhle cestu velmi dobře znal. Chůze mu nedělala sebemenší problémy. Za chvíli došli na mýtinu, ale nevyrazili na ní. Severus se zarazil.

„ Severusi, co se děje?" zeptala se udýchaná Hermiona. Severus pomalými kroky vešel na mýtinu. Hermiona ho následovala. Když byli uprostřed, zpoza stromů vystoupili postavy v kápích. Hermiona se přitiskla Severusovi do náruče. On ji jednou rukou ukryl pod plášť a ve druhé držel hůlku.

„ Severusi," vystoupil jeden z nich.

„ Lusius mi zdělil znepokojující zprávu. Prý jsi utekl s tou šmejdkou." Severus proti němu vyslal kletbu. Muž ji odrazil.

„ Ach Severusi, byl jsi můj nejvěrnější služebník. Mohl jsi mít každou, na kterou bys ukázal, ale ty se musíš tahat zrovna s ní." Muži spadla kápě a pod ní byl obličej Lorda Voldemorta. Nedíval se však na Severuse. Upínal svůj pohled na Hermionu, která všemu přihlížela zpoza pláště. Severus si až teď uvědomil, že ve spěchu nechal veškeré mapy na stole.

„ Když ji zabiješ. Jsem ochoten tě vzít zpět. Jak jistě vidíš. Nemáte šanci na útěk." Severus svůj postoj nezměnil.

„ Vidím, že jsi se už rozhodl." Za Voldemortovými zády se vynořil Lucius Malfoy. Vytasil hůlku a vyslal proti Severusovi kletbu. Za ní následovaly další. Severus však hbitě odrážel jednu po druhé.

„ Dost!" Lucius se podíval na svého pána.

„ Jsi výborný Severusi. Nebude mi potěšením dívat se na tvoji smrt."

„ AVADA KEDAVRA!" zaznělo naráz a z Voldemortové i Luciusové hůlky vyšlehl zelený záblesk. Severus se ve zlomku vteřiny podíval na Hermionu. V jeho očích Hermiona viděla vše. Vše co jí nikdy neřekl, ale co jí dával každým okamžikem, kdy byli spolu. Vše co si kdy přála slyšet, teď viděla v jediném zlomku vteřiny v očích muže, kterého milovala. Potom jí Severus odstrčil. Hermiona se v trávě zvedla na loktech, otočila se a uviděla, jak Severuse obklopil zelený záblesk. Severus klesl k zemi. Doplížila se k němu a políbila ho na rty. Naposled se podívala na muže, kterého milovala a který miloval ji. Potom vstala a otočila se. Zvedla hlavu a podívala se zpříma na Voldemorta. Dívala se přímo do očí smrti, která přicházela jako stará známá.

„ Avada Kedavra."

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (11 | 48%)

Líbí se Vám povídka : Pod křídly anděla?

Ano, líbí (3 | 17%)

Jak se vám líbí jednorázové povídky?

Jsou pěkné (6 | 50%)
Docela ujdou (4 | 33%)
Nic moc (2 | 17%)

Jak se vá mlíbí básničky?

Jsou moc krásné (9 | 56%)
Pěkné (2 | 12%)
Ujdou (2 | 13%)
Moc ne (1 | 6%)
Vůbec (2 | 13%)

Jak se vám líbí naše tvořené obrázky?

Jsou pěkné (1 | 8%)
Docela se líbí (3 | 25%)
Nic moc (1 | 8%)
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one