U katedry Severus stál,
koukal na nás a huboval.
„ V hodinách mých s hůlkou žádné mávání,
pak-li že bude, sám Brumbál vás neochrání."
„ Vezměte knihu, kotlík a přísady,
uvařte lektvar bez jediné vady.
Bez výbuchu, bez ptaní,
uvařte lektvar na spaní."
Než se však nadál,
za malou chvíli.
Po zdech byl lektvar,
a z kotlíku kus hlíny.
Severus vzpřímil se
a začal znova.
Student si nebyl jist,
zda dobrý byl nápad,
jít sem studovat.
„ Kterýžto blbec,
přičinil se výbuchu?
Neptám se dvakrát,
nechtějte aby někdo z vás,
měl nepěknou poruchu."
Z pod lavice zvedá se student,
není si jist zda osudný,
nebude mu tento moment.
K roztřesenému studentu,
Severus se plíží.
Student stojí s odvahou,
a na Severuse vzhlíží.
Zvednuté obočí a zlomyslný úsměv,
profesoru na tváři se jeví.
V tom studentova záchrana,
ve dveřích se zjeví.
„ Školní trest celý týden
se školníkem strávíte.
Dále dvacet stránek dlouhý,
esej na libovolné téma mi přineste."
„ Severusi, chlapče drahý!"
zvolal Brumbál ode dveří.
„ Brumbále, proboha,
vždyť vy jste skoro nahý?!"
Severus zhluboka se nadechne
a v duchu počítá do sta.
Student zhluboka si oddechne,
však cítí, že nemine ho pomsta.
Poslední pohledem provrtal studenta,
ten k zemi se zřítí.
Zvoní, hodina skončila
a Severus za Brumbálem znechuceně se řítí.