Hodina dlouhý to čas

U katedry Severus stál,

koukal na nás a huboval.

 

„ V hodinách mých s hůlkou žádné mávání,

pak-li že bude, sám Brumbál vás neochrání."

 

„ Vezměte knihu, kotlík a přísady,

uvařte lektvar bez jediné vady.

Bez výbuchu, bez ptaní,

uvařte lektvar na spaní."

 

Než se však nadál,

za malou chvíli.

Po zdech byl lektvar,

a z kotlíku kus hlíny.

 

Severus vzpřímil se

a začal znova.

Student si nebyl jist,

zda dobrý byl nápad,

jít sem studovat.

 

„ Kterýžto blbec,

přičinil se výbuchu?

Neptám se dvakrát,

nechtějte aby někdo z vás,

měl nepěknou poruchu."

 

Z pod lavice zvedá se student,

není si jist zda osudný,

nebude mu tento moment.

 

K roztřesenému studentu,

Severus se plíží.

Student stojí s odvahou,

a na Severuse vzhlíží.

 

Zvednuté obočí a zlomyslný úsměv,

profesoru na tváři se jeví.

V tom studentova záchrana,

ve dveřích se zjeví.

 

„ Školní trest celý týden

se školníkem strávíte.

Dále dvacet stránek dlouhý,

esej na libovolné téma mi přineste."

 

„ Severusi, chlapče drahý!"

zvolal Brumbál ode dveří.

„ Brumbále, proboha,

vždyť vy jste skoro nahý?!"

 

Severus zhluboka se nadechne

a v duchu počítá do sta.

Student zhluboka si oddechne,

však cítí, že nemine ho pomsta.

 

Poslední pohledem provrtal studenta,

ten k zemi se zřítí.

Zvoní, hodina skončila

a Severus za Brumbálem znechuceně se řítí.